Před deseti lety si Josef Voráček z Borov koupil dva holuby, dnes jich má sto padesát. Kvůli nim dokonce zrušil i skleník a nahradil ho holubníkem. Domky pro opeřence už pokrývají skoro celý dvůr. Manželka má naštěstí pro jeho vášeň pochopení. Ovšem holubi, které chová, nejsou poštovní. Ale akrobatičtí. Ve vzduchu dělají salta a kotrmelce.
Zatleskat a hop
Všechno začalo v době, kdy Josef Voráček odešel od policie, kde pracoval dvacet let. „Skončily noční směny, služby, pohotovosti a já se najednou doma začal trochu nudit. Kvůli policejní práci jsem neměl pořádný koníček, protože na to nebyl čas,“ vypráví.
Už jako kluk choval s tatínkem poštovní holuby, s nimiž také závodil. Nakonec skončil u akrobatických plemen a dostal se s nimi i na spoustu zahraničních soutěží. „Není to u nás doma jako v cirkuse. Ty kotrmelce a salta jsou totiž vrozeným instinktem. Asi před osmi sty lety totiž někdo přišel na to, že ta akrobacie je vlastně anomálie. Toho holubáři využili, a začali je šlechtit,“ vysvětluje Voráček, který má dnes pět druhů akrobatů z nejrůznějších koutů světa.
„Začínal jsem s anglickým plemenem, pak postupně přibyla plemena z Ruska, Turecka nebo Iránu. Teď má zálusk ještě na plemeno, které dělá dokonce kotrmelce po zemi. „S tímhle plemenem je docela legrace. Jednou jsem viděl i záznam ze soutěže, kde holub dělal kotrmelce dvě stě metrů po fotbalovém hřišti,“ připomíná.
I když jsou přemety holubů vlastně vrozenou vadou, bez tréninku se ptáci neobejdou. „Musím je naučit létat na klec. Jde o to, že holub se v cizím prostředí může cítit ohrožen, a neposlouchá. K tomu mám udělanou klec na dřevěném stolku a s dřevěným víkem. Holubi už ji znají a nebojí se na ní přistát,“ říká.
V tom spočívá i průběh soutěží akrobatických holubů. Holubář vypustí tři ptáky, kteří musí létat půl hodiny. Během letu dělají přemety, přičemž za každý komi se počítá bod. Navíc přemet musí být doprovázen tlesknutím křídel. Navíc každé plemeno dělá tyto kousky jinak. Některý musí dokonce tlesknout dvakrát.
„Cvičit holuby je opravdu dřina. Každý den je dám do klece, odjedu ke Švihovu na louku a tam je nechám proletět a zároveň je trénuji na závody. Nejen, že tenhle koníček spolkne hodně peněz, ale je náročný i časově,“ dodává holubář, který je zároveň jediným chovatelem u nás, který jezdí na zahraniční soutěže akrobatů.
Holub muzikant
Nejen akrobatickými čísly jsou holubi živi. Josef Voráček má celou sadu píšťal, které vynalezli chovatelé v Asii a holubi s nimi dokážou vyprodukovat podmanivý koncert ve vzduchu. „Píšťala je vyrobena ze sušené malé dýně, aby byla lehká. Stačí ji připevnit na peří a při letu vydává píšťala i celý akord. A když pak letí celé hejno, je to opravdu nádhera,“ popisuje chovatel.
„Jeden můj kolega ze soutěží se tímhle dokonce živí. Do módy se vrátilo vypouštění bílých holubů při svatebních obřadech. Když má každý holub píšťalu, zahrají novomanželům pro štěstí,“ dodává s tím, že sada píšťal vyjde na sto padesát dolarů.
„Párkrát jsem takhle zkoušel nechat koncertovat holuba nad Švihovem. Jenže se někam zatoulal. Už jsem se smiřoval s tím, že ho ulovil dravec, ale po dvou dnech se vrátil. Ovšem bez píšťaly,“ říká smutně.
