Když jsem na Sámos přijela poprvé a majitel jedné z místních taveren mi přinesl jako pozornost podniku skleničku svého domácího vína, byla jsem překvapena jeho sladkou a nezvyklou chutí. Sámoským nektarem se napájeli prý už řečtí bohové a svým žákům ho naléval i věhlasný sámoský rodák - mystik, filozof a matematik - Pythagoras.
Podmanivá chuť i vůně sámoského vína je dána způsobem pěstování i zpracování. Vinná réva se tu pěstuje na více než třetině území převážně hornatého ostrova. Výjimečně úrodná podloží s velkou drenážní schopností, prospěšné mikroklima (velké množství slunečního svitu s relativně nízkými teplotami v průměrné nadmořské výšce kolem 800 m) přispívají k jedinečnosti aroma a charakteru muškátových hroznů.
Kolem horských vesnic Vourliótes, Manolátes, Ámbelos, Plátanos, Léka a mnoha dalších jsou budovány zelené „amfiteátry“. Pracně vytvořená terasovitá pole vytvářejí dojem uměleckých děl. Nacházejí se hlavně na severních svazích zdejších dvou horských masivů Ámbelos a Kerketas, aby tak byla zaručena nepřezrálost hroznů. Jednotlivé rostliny jsou pečlivě zastříhávány do výšky kolem jednoho metru, aby plodily hrozny velkých rozměrů. Když k těmto aspektům přidáme dlouhou dobu zrání, náležitou péči místních farmářů a jejich znalosti zdokonalované v průběhu staletí, je výsledkem zcela jedinečné muškátové víno nesrovnatelné s žádným jiným vínem na světě.
Katolické privilegium
Historie vinic na ostrově Sámos se ztrácí kdesi v řecké mytologii a v uctívání boha Dionýsa ve starověku. Moderní dějiny zdejšího vína začínají koncem 16. století, kdy se sámoský muškát stává známým po celém světě. V roce 1562, v období osmanské říše, se evropské mocnosti začaly o sámoské víno komerčně zajímat a založily na Sámosu konzulát. V roce 1700 informoval francouzský cestovatel Tournefort, že roční produkce tohoto voňavého vína byla spočítána na zhruba půl milionu litrů. Dnes je to kolem devíti milionů litrů ročně, přičemž téměř polovina této produkce se vyveze do vinařské velmoci Francie! Na náročném francouzském trhu má sámoské víno výsadní postavení a uznání dané jeho kvalitou. Navíc je tu po něm stále rostoucí poptávka, kterou omezené výrobní kapacity na Sámosu bohužel nemohou pokrýt.
Od konce 19. stol. zásobuje Sámos uznávanými víny jak západní, tak východní trhy. Mezi další velké odběratele patří dnes Německo, Nizozemsko a země východní Evropy. A důležité je zmínit také katolickou církev, která na konci 19. století udělila Sámosu privilegium dodávat víno pro náboženské liturgie. Tato výsada byla zachována dodnes, a tak sámoská vinařská unie stále vyváží i mešní víno s certifikací katolické mise.
Záchranná unie
Práce farmářů a náročnost pěstování vinné révy v horském prostředí však nebyla po dlouhá staletí přiměřeně kompenzována. Na ostrově působilo jen pár obchodníků, kteří nakupovali zde vyrobené víno za nízké ceny a rodiny zemědělců tak zůstávaly v chudobě. Proto začali farmáři v roce 1933 rebelovat a žádat vládu o ochranu jejich práv. V roce 1934 vyšel zákon o povinném členství všech producentů vína v družstvech. Vzniklo jich 26 a založila se tzv. Unie vinařských družstev Sámosu, která se ukázala být nutností a jediným řešením problému ochrany sámoského vína a jeho výrobců. Roku 1970 dostalo sámoské víno ochranné označení a následovaly rozhodné kroky na jeho podporu po celém světě. Dnes má sámoská vinařská unie asi čtyři tisíce členů (obyvatel Sámosu je dnes asi 35 000).
Festivalové noci
Celoroční úsilí místních farmářů vrcholí v období od srpna do října, kdy ostrov Sámos žije šílenstvím sklizně vinné révy. Ve stejnou dobu (většinou v srpnu) probíhá každoročně na několika místech ostrova vinařský festival. „Samos Wine Festival“ se konal poprvé v roce 1995 a navázal na „Samian Wine Festival“, který byl do té doby pořádán pod záštitou řecké národní organizace pro cestovní ruch. Slavnosti trvají od jednoho do sedmi dnů (respektive nocí) podle velikosti místa. Probíhají na náměstíčkách či návsích sámoských vesniček a měst.
Tyto oslavy vína jsou dost podobné rybářským festivalům i tradičním řeckým panigiri, což jsou oslavy svatých, jimž jsou většinou zasvěceny kaple či kostelíky v daném místě. Vždy se scházejí obyvatelé vesnice a jejího okolí na tomu určeném místě, aby tam při poslechu živé řecké kapely oslavovali život povídáním, smíchem, zpěvem a tancem. K tomu je samozřejmě nezbytné popíjet místní víno a pojídat tradiční souvlaki nebo rybu. Během vinařských festivalů je rozdíl jen v tom, že vína proteče mnohem více a je naléváno zdarma do plechových džbánků zakoupených za 5 eur na začátku vesnice.
Ke kulturnímu programu přispívají i taneční sdružení z jiných částí Řecka. Jedna z „vinných nocí“ bývá určena mladým lidem, jiná bývá pojmenována jako rybářská noc. Během ní jsou návštěvníkům nabízeny ryby zdarma. Oslavy vrcholí poslední noc, kdy se do kulturního představení zapojují renomovaní umělci z Athén. Díky velké návštěvnosti je sámoské vinobraní pokládáno za hlavní událost léta na ostrově.
Sladké a květinové
Zpracování vína vypěstovaného na ostrově se odehrává hlavně na dvou místech -ve městech Karlóvasi a Malagári (část hlavního města Sámosu). Nacházejí se zde dvě výrobny vlastněné samoskou vinařskou unií, kde při využití moderních technologií, ale stále s ohledem na místní tradice, probíhá přeměna výpěstků čtyř tisíc producentů na renomované sladké sámoské muškátové víno. Většinou se jedná o vína dezertní, ideální jako tečka za výjimečnou večeří. Některé značky mohou být podávány také jako chlazené aperitivy a nejlépe si je vychutnáte při posezení za krásných letních nocí přímo u moře, v restauracích a barech na ostrově.
Ochutnejte nejklasičtější značku muškátového vína Vin Doux, která působí na trhu již více než sto let, nebo Grand Cru vyrobený z přezrálých hroznů z vybraných vinic s nízkým výnosem na hektar, případně velmi sladkou Samos Anthemis zrající pět let v dubových sudech či tradiční víno bohů Samos Nectar vyrobený z hroznů sušených, dozrávajících ještě po sklizni několik dnů na slunci. Vždy budete očarováni vynikající chutí a bohatým aroma, které je těžké popsat. Nosívá přívlastky jako ovocné, květinové, připomínající čerstvé hrozny, pomerančové květy nebo okvětní lístky růže. Jako doplněk tradiční řecké večeře se dá zvolit spíše jedno ze suchých vín (i když v našich poměrech bych i tato vína označila spíše jako sladká), např. Samena, Ageri nebo Psiles Korfes. A chcete-li vědět, co pijí ve Vatikánu, nezapomeňte na Samos Ekklisiastikos Oinos (v překladu „Sámoské církevní víno“).
V průběhu své dlouhé historie bylo sámoské sladké víno oceněno množstvím zlatých medailí a dalších ocenění v rámci mezinárodních vinařských soutěží a výstav. V roce 2003, v poslední velké mezinárodní soutěži mezi Řeckem, Belgií a Francií, obdržela sámoská vína jednu „velkou“ zlatou medaili, tři zlaté a tři stříbrné. Fascinující cesta vína ze Sámosu tak zdárně pokračuje.
V CHLADNÝCH SKLEPÍCH
V Malagári se vedle výrobny vína nachází i vinařské muzeum. Bylo otevřeno roku 2005 v budově, která je sama o sobě exponátem. Původně sloužilo jako soukromé vinařství, následně jako skladiště a bednářství. Dnes zaujme každého, i toho, pro kterého jsou staré exponáty, muzea a archeologie na hony vzdáleny předmětům jeho zájmu. Už jen sudy o obsahu 80 000 litrů, ve kterých ještě před deseti lety dozrávalo víno, nebo možná ochutnávka všech známých značek sámoského vína za pouhá dvě eura může být příjemným zážitkem. Obzvláště za horkých letních dnů je návštěva těchto chladných kamenných prostor velmi osvěžující.
Článek vyšel v časopisu Lidé a Země
