„Nemám trenéra, dám na pocit“

Tři roky měří David Koziel z Uherského Hradiště síly s českou bikerskou špičkou. V dubnu začal sezonu snů. V prvních třech závodech skončil ve své kategorii na stupních vítězů a celkově se řadí mezi deset nejrychlejších jezdců. Do konce roku ho čeká ještě víc než desítka cyklomaratonů doma i na Slovensku.

Kolik najezdíte za rok kilometrů? Každý rok víc a víc. Loni osmnáct tisíc, celkově asi osmdesát. Letos to ani počítat nebudu. V podstatě se řídím sluncem. Když zapadá, jedu domů.

Jaká je vaše oblíbená bikerská trasa? Moje tréninkové prostředí sahá od Brna až za Trenčín. Snažím se ale pokaždé jezdit jinudy. Nejlepší je úsek z Javořiny na Lopeník. Po zelené je to dvanáct kilometrů, ale jedete to hodinu. Jezdím taky na silnici, ale mnohem raději v lese.

Máte osvědčené tréninkové metody? Nemám trenéra, jezdím podle pocitu. Poslouchám své tělo, někdy uberu, jindy přidám.

Proč se vůbec na kole vrháte do tak extrémních podmínek? Kvůli absolutní volnosti. Líbí se mi, že čtyři hodiny jsem v lese, kde nepotkám nikoho. Jsem tam jenom já a příroda. Občas běžkař, protože nejvíc kilometrů najíždím v zimě.

Co vám tento sport dává a co bere? Nebývám nemocný, zbavil jsem se alergie na pyly. A mám perfektní fyzičku. Něco negativního? Je to drahý koníček a z kola mě bolí zadek.

Máte zvláštní zážitek? Jednou jsem potkal za zatáčkou divoká prasata. Naštěstí jsem stihl zastavit.

Co řidiči, chovají se ohleduplně? Letos mám nejhorší zkušenosti s řidiči v Hradišti. Třeba i autobusák na mě troubí, když chci odbočit. Přitom ho zdržím nanejvýš pět vteřin.

Věnujete se i jinému sportu? Ne, jenom pracuji, trénuji a spím. Člověk tomu musí něco obětovat. Až nebudu závodit na horském kole, začnu běhat maratony nebo dělat triatlon. Ironman, to mě láká.

Kde se vidíte za třicet let? Na kole. Chci jezdit do sedmdesáti.