Němci ještě stříleli a lidé v Hradci vyvěšovali československé vlajky

9. května 1945 se do centra Hradce Králové po Pospíšilově třídě od Slezského Předměstí valila kolona ruských tanků. Mezi lidmi, kteří u Ústavu hluchoněmých vojáky vítali, stála i dvanáctiletá Hana se svým otcem. Tehdy ještě netušila, že mladík, který jel na jednom z tanků, se později stane jejím manželem.
„Na prvním ruském tanku jel můj budoucí manžel, bylo mu šestnáct let. Vyprávěl mi, že ho vojáci nabrali u Stoleté hospody. Tenkrát jsem si ho samozřejmě ještě nevšimla, byla jsem malá holka,“ vzpomíná Hana Smatková.
Už den předtím se v Hradci zastavili američtí vojáci, kteří jeli do Velichovek. „Lidé byli překvapeni, většina z nich viděla poprvé černochy, kteří mezi vojáky byli. Vítal je celý Hradec, ale za komunistů se o tom nesmělo mluvit. Měli jsme fotky s americkými vojáky, v padesátých letech je manžel raději zničil,“ lituje Smatková.
Komunistická propaganda poslední dny války zidealizovala a kolem osvobození se vytvořilo mnoho legend. Když se ovšem pamětníci rozpovídají, květnové dny roku 1945 v Hradci nabudou jiné podoby.
„Bydleli jsme u letiště. Němci tenkrát naložili do letadel bomby. Chtěli bombardovat Hradec, ale rakouští vojáci, kteří tam s nimi byli, jim v tom zabránili. Rozbili jim kola. Pak se ozval výbuch. Běželi jsme se tam ze zvědavosti podívat. Jednomu muži tam šrapnel utrhl nohu,“ vzpomíná třiaosmdesátiletá Růžena, která dnes žije v Novém Hradci Králové.
Lidé vzpomínají na poslední oběti války. Když se obyvatelé Hradce z rozhlasu dozvěděli, že válka končí, začali na domy vyvěšovat československé vlajky.
„Kolem projížděli němečtí vojáci, začali na domy střílet. Museli jsme se před nimi schovat. Zamykali jsme se i před Rusy. Samozřejmě, že jsme měli radost z osvobození, ale často byli opilí a obtěžovali holky,“ vysvětluje Růžena.
Zvláštní pocity zažil Zdeněk Jáně, když se nedávno probíral starými negativy po otci. K velkému překvapení objevil mezi rodinnými snímky fotografie ulic Hradce plné vojenské techniky a vojáků.
„Otec fotil jak německé vojáky na začátku okupace, tak i ruské a americké vojáky, kteří sem přijeli v květnu 1945. Na třídě Karla IV. vyfotil barikádu, potom také přehlídku Rudé armády na Velkém náměstí. Těsně před koncem války chtěli u nás na balkoně Němci umístit kulomet, tak nás otec odstěhoval na vesnici. Nakonec se tam střílelo víc než v Hradci,“ vzpomíná. Ruské vojáky, kteří přijeli do města, bylo třeba někde ubytovat.
„Tihle Rusové u nás bydleli,“ ukazuje Hana Smatková snímek dvou vojáků na motorkách.
„Vždy něco ukradli na letišti a donesli to sem. Jednou přivezli selátko,“ dodává.