U stolu sedí čtyři ženy a pod rukama jim šustí pestré vánoční papíry. Zručně je srolují a vsunou do obalu. Pak další. Povídají si, popíjejí čaj, usmívají se. Nikdo by na nich nepoznal, že si životem nesou velké a pořádně těžké břímě – psychickou nemoc, která jim znemožňuje vykonávat jejich profesi.
Díky přerovské chráněné dílně je ale jejich úděl méně trpký. Mohou pracovat, a nežijí tak jen v izolaci čtyř stěn domova.
„Patronem naší charitní dílny je svatá Terezička, která sama poznala, co to jsou stavy úzkosti a vnitřní konflikty. Šijeme tu pod její ochranou plátěné tašky, zdobíme květináče, vytváříme drobné dekorace, lepíme obálky, balíme šroubky,“ vysvětlila vedoucí dílny Hana Jurčová.
Práce dává nemocným pocit potřebnosti
Ženy tu pracují šest hodin denně a shodují se, že si díky Terezičce našly i nové kamarádky, které jim pomáhají zvládat úskalí nemoci.
„Když se třeba trápíte nezvladatelnou úzkostí, kdo jiný vás pochopí než člověk, který ten pocit zná na vlastní kůži. Můžeme se bavit o svých problémech, rozebírat je, povzbudit se. Je to pro nás opravdu terapie,“ konstatuje dvaačtyřicetiletá Marcela, u které se po maturitě na střední škole projevila paranoidní schizofrenie. Původně se ale vyučila tkadlenou, takže je jí blízká práce s látkou. A ta jí jde od ruky.
Pracovní tempo si ženy řídí samy – stres, uzávěrky, rychlé změny či limity tu nemají místo. Netlačí je čas ani peníze. Každá na svá bedra nakládá tolik, kolik zvládá.
„Zrovna teď balím vánoční papír. Je to jednoduchá práce, která mi ale dává pocit potřebnosti,“ podotýká dvaatřicetiletá Hana Rašková. Chráněná dílna svaté Terezičky je pro ni vítaným životním pomocníkem.
Při studiu na obchodní akademii se u ní před šestnácti lety projevily duševní problémy, které postupem času gradovaly. Utíkala a nevěděla kam. Měla bludy. Zvláštní představy. Lékaři měli jasno: propukla u ní schizofrenie.
„Měla jsem třeba pocit, že mi lidé odebírají myšlenky. Bylo to hrozné. Tatínek mi zajistil pomoc psychiatrů, dodnes mi se vším pomáhá a je rád, že mám tuhle práci,“ říká usměvavá Rašková.
Podle ní je důležité, aby lidé otevřeně mluvili o psychických problémech a nestavěli duševně nemocné za zeď nezájmu. Nikdy totiž neví, jesti jednou nebudou pomoc potřebovat sami.
Asistentka dílny Olga Urbanová podotýká, že když si zákazníci koupí výrobky, které vytvořily ruce duševně nemocných lidí, je to pro pracovníky svaté Terezičky signál, že svou práci nedělají špatně.
„Nedávno sem přišla paní nakoupit vánoční dárky a byla s výběrem originálních kousků spokojená. To nás potěšilo,“ říká Urbanová.
