Není to žádná chřadnoucí skořápka. Spíš by mu slušela role ve sci-fi filmu. Moderní kostel svatého Václava s trojvěžím se tyčí ve středu Břeclavi jako statný dub mezi křovím. Kvůli až futuristickému vzhledu si ho lze zdálky splést s ledasčím.
Břeclavské to rozděluje. Na ty, kteří jej obdivují, a na ty, kteří jej nemohou vystát. Do života jihomoravského města vstoupil v roce 1995. „Nedá se přehlédnout. Ale není zajímavý ani pěkný. Vypadá jako stadion na špatném místě. Nejsem si jistý, jestli se nechtěl autor Břeclavi pomstít,“ stěžuje si například Zdeněk Dvořák.
Čtrnáct přihlášek
Se svým názorem není osamocený. Ukázala to i anketa Sedmičky. Ze sta náhodně oslovených lidí jen čtyřiašedesát označilo kostel za stavbu, která městu sluší. Téměř všichni ale souhlasili s tím, že do okolní zástavby se nehodí.
„Možná se budeme divit, jak podobná anketa dopadne za deset let. Co je dnes až příliš moderní, může být v budoucnu normou. Já kostel jednoznačně považuji za hezkou dominantu města,“ obhajuje stavbu starosta Břeclavi Oldřich Ryšavý.
Za snílkovskou konstrukcí stojí architekt Ludvík Kolek. Česku dal několik podobných staveb. Podílel se v roce 1969 i na vybudování prvního nového kostela v Československu po tehdejším politickém uvolnění.
„Jeho návrh vyhrál i proto, že měl se sakrálními stavbami velké zkušenosti. Byl to hluboce věřící člověk,“ říká břeclavský farář Josef Ondráček.
Kolek měl velkou konkurenci. Do soutěže o vybudování nového kostela se přihlásilo čtrnáct architektů. Nakonec se rozhodovalo mezi trojicí jmen. Kolkovo řešení se nejvíce přibližovalo představám zadavatelů, a proto vyhrál. „Dalo by se říct, že ty ostatní budovy neměly sakrální charakter. Byly to spíš takové hybridy,“ dodává Ondráček.
Vysvětil ho biskup Cikrle
Základní kámen kostela posvětil v roce 1990 papež Jan Pavel II. při své první návštěvě Československa po sametové revoluci. O pět let později vyrostla na břeclavském náměstí T. G. Masaryka po dlouhé době nová dominanta, kterou vysvětil brněnský biskup Vojtěch Cikrle. Přesně po jednapadesáti letech dostali Břeclavští to, co jim vzala válka.
Na místě dnešní moderní stavby ještě do roku 1944 stál její předchůdce z osmnáctého století. „Bohužel spojenecká vojska kobercovým náletem budovu zničila. Ale nejstarší zpráva o církevní stavbě v prostoru břeclavského náměstí pochází už z roku 1141,“ tvrdí ředitelka břeclavského muzea Alena Káňová.
Později tam stál gotický kostel, jehož zbytky jsou stále v podzemí stávajícího kostela. „Postavili ho v patnáctém století. O tři sta let později ale nestačil svojí velikostí počtu věřících, a proto vydala biskupská konzistoř v Olomouci souhlas, aby kostel zbourali a postavili nový. Ten pak postihlo bombardování ve druhé světové válce,“ doplňuje Káňová.
Přispěli i dárci z ciziny
Nebýt změny režimu v roce 1989, Břeclav by žádnou výraznou budovu ve svém středu neměla. Komunisté nechtěli o stavbě kostela ani slyšet. Ostatně i torzo toho poškozeného z druhé světové války nechali strhnout.
Nevědomky tím městu pomohli. „Pokud by ho opravili, tak by jeho kapacita jen těžko stačila. Byl to totiž jen malý kostelík, který by byl pro okresní město nedůstojný. Je ale pravda, že na náhradu čekali místní dlouho,“ vysvětluje Ondráček.
Nový kostel naopak svou prostorností bohatě dostačuje. Železobetonová stavba se střechou z měděného plechu je téměř pětačtyřicet metrů dlouhá a sedmadvacet široká. Účet za kostel se vyšplhal na bezmála dvaatřicet milionů korun. Na jeho vybudování přispěli místní i dárci ze zahraničí, z Itálie, Rakouska a Německa.
Radní kostel nechtěli
Asi nejvíc lidi zaujme trojvěží, které symbolizuje Svatou Trojici. Poutavý je i interiér. „Jde o souzvuk moderní architektury a starého umění,“ dodává Ondráček. Uvnitř je například oltář z bělošedého italského mramoru nebo kopie obrazu Petra Brandla, zasazeného do pozlaceného rámu z konce sedmnáctého století. A například největší ze tří zvonů ve věži se jmenuje Santa Maria Bassanella a váží 752 kilogramů.
Zkrátka platí, že kostel svatého Václava je až futuristickou dominantou nejen věřících. „A vlastně se trochu divím, že stojí. Komunistická propaganda byla v lidech zakořeněná i po revoluci. Dalo hodně práce přesvědčit politiky, aby vznikl,“ poznamenává Ondráček s tím, že porevoluční vedení města nechtělo kostel v centru Břeclavi.
