Nešťastní obyvatelé dětských domovů řeší problémy všelijak. I útěky | E15.cz

Nešťastní obyvatelé dětských domovů řeší problémy všelijak. I útěky

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Sedmička navštívila ústecké dětské domovy. Ty neřeší jen neštěstí dětí či jejich útěky. Je i veseleji – třeba když volí miss.

Blonďatá modrooká dívenka přišla do domova dětí v Tisé poté, co jí zemřel otec a matka zůstala s pěti dětmi sama. Vychovávali ji tety a strejdové. A nemohli si ji vynachválit. Výjimečné dítě. Ze školy nosila dobré známky, pěkně zpívala, tančila a malovala.

Na adoptivní rodiče by drobná dívenka nemusela dlouho čekat, ale matka adopci nedovolila. Z nadané dívky je dnes nastávající maminka. Sedmnáctiletá. Možná utekla od jednoho problému, ale běžela vstříc dalším.

„Řeší problémy zkratkovitě, krátkodobě, útěkem, stejně jako jejich rodiče. Jinak to neumí, neměl kdo je to naučit. Je to na nás, ale převychovejte patnáctileté dítě,“ říká ředitelka Dětského domova na Střekově Hana Melzerová. Její kolegové z dětských domovů na Severní Terase a v Tisé se shodují. Jakmile se vyskytne problém, dítě bere nohy na ramena.

Tak jako zmíněná dívenka s nadějnou budoucností v Tisé. Byla vzorem a příkladem až do doby, kdy se začala blížit dospělosti. „Po základní škole se začala učit kadeřnicí. Zařídili jsme jí s pomocí sponzorů kadeřnický kufřík za sedm a půl tisíce, denně dojížděla do školy do Děčína. Dostala se z našeho dosahu a za měsíc utekla. Po třech měsících ji přivezla policie. Utekla znovu a další tři měsíce byla pryč. Vyhodili ji ze školy, protrpěla tady červen a prázdniny, po kterých nastoupila na střední školu v Trmicích. Protože byla velice inteligentní s dobrým vysvědčením, přijali ji na maturitní obor, na kterém ale vydržela měsíc,“ líčí ředitel domova v Tisé Milan Vostrý.

Zalhala a utekla

Z příkladné školačky se stala chronická útěkářka. Loni v říjnu utekla znovu a několik měsíců o ní opět nevěděli v domově ani ve škole, se kterou v prosinci skončila. „Hledala ji policie i v televizním pátrání, její fotka vycházela v novinách. Žila jak štvanec na útěku, musela se skrývat. Vždy, když se vrátila, uznala svoji chybu, ale znovu utekla,“ říká Vostrý.

Naposledy pro ni jeli před měsícem. „Odvezli jsme ji na tak zvaný rediagnostický pobyt do diagnostického ústavu do Prahy, do Hodkoviček, a po čtrnácti dnech volali, že je v sedmém týdnu těhotenství. Až v říjnu jí bude osmnáct let. Nastoupila cestu jako její matka a nejstarší sestra, která má dvě děti a obě už jsou v ústavu. Je to průšvih, protože ona sama je ještě dítě,“ konstatuje Vostrý s tím, že její matka může zažádat o zrušení ústavní výchovy nebo dívku umístí do zařízení pro matky s dětmi.

Podle ředitele dívka poprvé utekla poté, co jedné „tetě“ vychovatelce vzala lak na vlasy a lhala, že jej má ze školy. Nebyla to pravda, jak si vychovatelé telefonicky potvrdili u mistrové. „Stále tvrdila, že nic neukradla, odjela do školy a už se nevrátila,“ vzpomíná ředitel domova pro dvaatřicet dětí. Nejmladšímu jsou tři roky a nejstaršímu dvacet.

Útěky ze Střekováčku

„Z dětského domova děti neutíkají. Jednou do roka se stane, že přijde dítě později, než mělo, ale vychovatel nebo já mu hned voláme nebo posíláme SMS zprávu,“ říká Hana Melzerová, ředitelka střekovského dětského domova a zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc Střekováček. Právě tam se na rozdíl od domova potýkají s občasnými útěky.

Jako v případu jednoho ze tří sourozenců. „Nejstarší z nich nikdy nedodržoval normy. Nebyl to přímo chronický útěkář, jednou odešel ještě s jedním kamarádem a byli venku přes noc. Šli údajně za dědou jednoho z nich, v mrazu po dálnici pěšky až někam za Teplice. Dostali se k rodičům nejstaršího sourozence a ti místo toho, aby to hned nahlásili, oba chlapce přivezli až za několik hodin,“ vzpomíná Melzerová.

Pokud dítě do dvou hodin od nahlášeného návratu nepřijde, pracovníci dětských domovů to automaticky hlásí na policii s popisem, co mělo dítě na sobě, v kolik hodin mělo přijít a kde se asi pohybovalo. A rozbíhá se pátrání.

Ve Střekováčku se potýkají s jedním chronickým útěkářem. Má čtrnáctidenní až třínedělní intervaly. Naposledy utekl poslední lednovou sobotu. Z vycházky se měl vrátit v půl šesté večer, kolem půl osmé musela vychovatelka oznámit policii, že nepřišel z vycházky. Následovalo sepisování, šetření. Po pár hodinách se „nezvěstný“ chlapec objevil.

Postihy? Prakticky žádné. Když jim sáhnou na kapesné, nebudou mít na cigarety a začnou krást. „Řešíme to domluvou nebo jim zakážeme atraktivní akci jako třeba kino nebo hory,“ říká ředitelka Melzerová.

Krade s otcem

Chronický útěkář navštěvuje školu v Trmicích, kde na něho občas čeká otec a spolu pak porušují zákony. Chlapce už potrestali veřejně prospěšnými pracemi za krádež telefonu.

Střekováček funguje při dětském domově od loňského května. Původně byl pro čtyři děti, ale protože kapacita nedostačovala, v září ji zvýšili na dvanáct. Od té doby je stále obsazený. Podobné zařízení v Ústeckém kraji funguje v Mostě a soukromé zařízení tohoto typu je v Tisé.

Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc je rychlým řešením krizové situace. Mladí lidé se tam dostávají podle Melzerové na základě vlastní žádosti nebo žádosti rodičů či orgánů sociálně právní ochrany dítěte nebo soudu.

Rodiče přišli o bydlení. Nebo dům profetovali včetně železa a další bydlení v něm je podle statika životu nebezpečné. Matka, jež žila s přítelem, se stěhuje do azylového domu a dítě do Střekováčku. To jsou příběhy dětí ze Střekováčku, který je přijme okamžitě. Jsou i případy, kdy rodiče slibují, že až se vzpamatují z dluhů, až si najdou bydlení, budou žít zase společně jako rodina. Do dvou tří měsíců. Většinou zůstane jen u slibů a řečí. A dva tři měsíce se protáhnou donekonečna. „Od té doby, co jsme zvýšili kapacitu na dvanáct míst, máme naplněno a další žádosti neustále přibývají,“ konstatuje Melzerová.

Haló, přijeďte

V dětském domově na Severní Terase s nynějšími sedmačtyřiceti obyvateli od tří do dvaceti let chronické ani občasné útěkáře neřeší. Spíš humorné případy, kdy se děti chtěly ulít ze školy.

„Jeden z našich chlapců studuje v Praze, a protože nepřijel včas na internát, museli jsme to nahlásit. Sám se nám ale ozval telefonicky. Nebyl to typický útěk, k takovému případu došlo jednou,“ říká ředitelka domova Alena Novotná. Připojuje vysvětlení, že chlapec byl doma u matky a domníval se, že když mu napíše omluvenku, nic se nestane. Chtěl si jen užít volna.

Děti z domovů jsou v „nevýhodě“ oproti těm, které žijí s rodiči, že nemůžou jít za školu, aniž by se o tom nikdo nedozvěděl. Jsou pod drobnohledem.

Ředitelka Novotná vzpomíná příhodu, kdy šla skupinka dětí za školu. Školáci si udělali výlet, došli až k Habrovickému rybníku, a protože jim byla zima, volali do dětského domova, aby pro ně přijeli.

Potíže s útěkáři nemají ani další oslovené dětské domovy v Ústeckém kraji na Mostecku a Teplicku.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video