Neviditelní a nepostradatelní z festivalu
Nepatří mezi známé osobnosti, nedostávají ceny a většinou nejsou ani vidět. Přesto by se bez nich Letní filmová škola neobešla. Jsou to čtyři lidé v pozadí festivalu.
„Překládám“
Když Alžběta Šáchová překládala na filmové škole s kolegou do sluchátek pornografický film Hluboké hrdlo, diváci málem smíchy zbourali sál. Zřejmě proto, že sama si simultánní překlady vysloveně užívá. „Těším se na to, protože tam člověk cítí, jak lidé reagují,“ prozradila hradišťská překladatelka.
Letos ale budou diváci sluchátka potřebovat minimálně. Většina filmů bude mít titulky. Proto teď překladatelka celý měsíc tvoří dialogy třeba k úspěšnému filmu Děti přírody. Což znamená přeložit 18 stran textu. „To je pohoda, ale třeba v černých detektivkách z padesátých let se mluví pořád. Takže mám před sebou sto padesát stran a to jsou minimálně tři dny práce,“ popisuje svou práci Šáchová.
„Vydávám“
Richard Kováčik přijede na filmovou školu z Bratislavy, kde pracuje mimo jiné ve Slovenském filmovém ústavu jako katalogizátor a archivář. V Hradišti bude letos poosmnácté. Dva roky si užil coby divák, zbytek už strávil ve sklepě jako vedoucí skladu filmových kopií.
Za deset dnů projde Richardu Kováčikovi rukama až pět stovek filmů, z nichž každý musí v pořádku a v přesný čas dorazit na správné místo. „Stává se, že třeba kopie z jiného festivalu nedorazí do Hradiště podle programu. Takovou situaci musíme řešit s předstihem, aby diváci byli nakonec spokojení,“ říká Kováčik.
„Řídím“
Uměleckým šéfem Letní filmové školy je Pavel Bednařík. Je mu třicet a různé festivaly v republice spolupořádá už deset let. Ten hradišťský dělá tři roky, předtím na něm spolupracoval. Při desetidenním filmovém maratonu vítá hosty, předává ceny, stará se o servis pro diváky, zajišťuje informace a podává rozhovory do médií.
„Klidný a soustředěný rozhovor s hosty je vytouženou vzácností,“ konstatuje Bednařík. Radost mu letos udělá setkání s režisérem Bélou Tarrem, Kenem Loachem nebo Robertem Glińskym. Už podle předchozích kontaktů třeba ví, že Tarr je perfekcionista. „Kladl si náročné podmínky na to, jak má jeho retrospektiva vypadat,“ prozradil Bednařík.
„Promítám“
Na Letní filmové škole obsluhuje promítačku šestnáct let Martin Pospíšil. Letos bude promítat z kabiny kina Hvězda, kde se teplota vytrvale drží nad třicítkou. Kvůli hluku promítačky neslyší zvuk filmu a ke kontrole obrazu má jen malý průzor. A i práce s filmy je komplikovaná. „Chodí třeba desetiminutové kotouče, které není čas slepovat. Pak musíme každý přetočit, což trvá tři až čtyři minuty, rychle založit další díl a čekat na prolnutí,“ dodal Pospíšil.
