Zdraví, štěstí, pohoda, rodina u jednoho stolu. Tak si představuje ideální Vánoce každá z osobností, které oslovila Sedmička. V paměti jim ale utkvěly také veselé, dojemné i dramatické historky.
Štědrovečerní drama
Boxer Lukáš Konečný nikdy nezapomene na Štědrý den v roce 2003. „Zabil jsem kapra a manželka ho šla obalovat. Najednou se jí udělalo špatně. Byla těhotná, ale termín porodu jsme měli stanovený až na 22. února. Šla si tedy lehnout do vany, že to třeba přejde,“ vypráví Lukáš Konečný.
Jenže nepřešlo. Místo posledních vánočních příprav následovala cesta do porodnice a rozhodnutí lékařů: „Paní si tu necháme.“ Lukáš Konečný zůstal sám s tříletou dcerou a vyhlídkou na Štědrý večer plný nervozity. Nakonec jej prožil společně s rodiči.
Když druhý den přijel opět do porodnice, manželku zrovna odváželi na porodní sál. Chvíli na to se Lukáš Konečný stal už trojnásobným otcem. „Všechno dobře dopadlo. Narodily se nám dvě krásné holčičky,“ říká boxer.
Zbývalo vyřešit poslední detail. Jak v budoucnu slavit Vánoce a neošidit dvojčata o oslavu narozenin. „Nakonec jsme se dohodli, že budeme jejich narozeniny slavit v termínu, na kdy byl porod původně stanovený,“ uzavírá Lukáš Konečný.
Hořící stromeček
Trampský písničkář a spisovatel Jaroslav Velinský, známý jako Kapitán Kid, pamatuje ještě protektorátní Vánoce. „V roce 1940 jsem strašně toužil po parním válci. Na Ježíška už jsem tehdy nevěřil a parní válec podle svých představ jsem nikde v hračkářství neviděl, takže jsem ani nedoufal, že se mé přání splní. Naštěstí byl tatínek zručný mechanik a parní válec jeho vlastní výroby pod stromečkem byl!“ vzpomíná na svůj nejhezčí dárek.
Nezapomenutelné Vánoce prožil i v roce 1944. Jeho děda tehdy se svíčičkami zapálil i stromeček. „Místo zvonečku jsme zaslechli dědovo nekřesťanské klení, a když jsme vtrhli do pokoje, spatřili jsme ho, jak hasí značný požár. Naštěstí nás bylo dost, abychom oheň zvládli, a hořící jehličí krásně zavonělo. Nakonec jsme se tomu srdečně zasmáli a válečná chudoba štědrovečerní tabule nám ani nepřišla,“ vzpomíná Kapitán Kid. Jak ukazuje snímek nahoře, o deset let později se už pod stromečkem objevily i jiné dárky.
Dárkové trauma
Dětské sny a touhy někdy zchladí studená sprcha reality. To když Ježíšek nepřinese zrovna ten pravý a vysněný dárek. Své o tom ví baskytarista a textař Kabátů Milan Špalek. „Sousedovic klukovi jsem záviděl mašinu, která se uměla vyhýbat překážkám. Pro mě to byl tenkrát malý technický zázrak. Když hračka například najela do zdi, vytočila se a pokračovala jiným směrem. Toužil jsem ji mít taky, takže jsem o ni škemral u rodičů, že bych ji chtěl k Vánocům,“ vzpomíná na svůj vysněný dárek. Jak říká, úplně hořel nedočkavostí, kdy už konečně přijde Štědrý den. „U stromku jsem se vrhnul na dárky a šel jen po velkých krabicích. Když jsem rozbalil mašinu, trochu mě zarazilo, že je menší. Ale stále jsem věřil, že se s ní budu moct také kamarádovi ze sousedství pochlubit,“ líčí Špalek. Hračku vyzkoušel hned napoprvé proti zdi. „Měla setrvačník, takže jsem ji co nejvíc roztočil a pustil. Ale mašinka u zdi nezastavila. Nárazem se přímo rozlétla na kusy,“ směje se baskytarista Kabátů. Tenkrát mu ale do smíchu nebylo. „Popravdě jsem z toho měl obrovské trauma,“ říká Špalek.
Koupím, zabalím
Lenka Taussigová, přední česká modelka, prožívá radost z Vánoc každý rok. „Miluju tu atmosféru a vánoční dobroty. Legrační u nás doma bylo, že jsem si dárky sama nejen vybrala, ale i balila. Rodiče balení moc nebavilo a navíc umím balit nejlíp z rodiny. Pod stromečkem jsem pak z dárků samozřejmě měla vždycky obrovskou radost, a tu zažívám dodnes,“ přiznává Taussigová.
Slzy na obálce
Pro spisovatele, dobrodruha a cestovatele Josefa Formánka byla nejkrásnějším vánočním dárkem dětství kniha. „Jako malý jsem si přál knížku od Josefa Vágnera Ráj a peklo zvířat. Byly tam nádherné fotografie, mapky, pohádky a legendy afrických kmenů a hlavně svahilský slovník, jehož znalost jsem považoval za nezbytnou,“ vzpomíná Formánek. Pro budoucí cesty, které hodlal po světě podniknout, v ní viděl zdroj inspirace a dobrého průvodce po stezkách divočinou. „Protože to byla velká a drahá kniha, často jsem o ni naše žadonil. Chtěl jsem, aby rodiče věděli, jak moc mi na ní záleží,“ svěřil se spisovatel. Když nadešel očekávaný den, vloudil se do dětských tužeb stín pochybností. „Rodiče mi u večeře nenápadně naznačovali, že potřebuji spíš lyže. Že prý jaký by to pro ně v jejich dětství byl skvělý dárek. Moje nálada u kapra a salátu byla na bodu mrazu. Podle mamky prý totiž kniha nešla sehnat,“ vzpomíná Formánek. Když pak u stromečku vybalil lyže, bylo mu do breku. „Ale úplně jsem se rozbrečel, když jsem vytouženou knihu nakonec opravdu našel. Hladil jsem ji po obálce a rychle z ní utíral slzy, jak na ní padaly. Nevěděl jsem, jestli se mám smát, nebo brečet. Ale dodnes vím, jak se svahilsky řekne pane, bwana,“ usmívá se cestovatel.
Splněné přání
Pro uměleckého fotografa Petra Berounského jsou nejvydařenější svátky každé, kdy nepřipálí bramborový salát. „Tak zdatný jsem kuchař,“ směje se. Vzpomíná na svoje dětské vánoční přání, které si ale asi splní až letos: auto na dálkové ovládání. „Dám ho pod stromek vnukovi,“ dodává fotograf.
Rodina pohromadě
Rektorka ústecké univerzity Iva Ritschelová podotýká, že Vánoce nejsou jen dárky. „Pro mne jsou a vždycky byly nejkrásnější ty svátky, když se celá rodina sešla ve zdraví, v pohodě a v míru. Vím, zní to jako klišé, ale všichni víme, že stačí, aby jediná z uvedených věcí nebyla splněna, a už to nejsou krásné, ale smutné Vánoce,“ říká.
