Mechanická vazba mezi volantem a řídicími koly je neodmyslitelnou součástí prakticky každého dopravního prostředku současnosti. U automobilů se během desítek let vystřídala řada systémů od pastorku s maticí po takřka dokonalý hřebenový mechanizmus a druhá půle dvacátého století se stala svědky zavádění nejrůznějších posilových prostředků snižujících síly na volantu a usnadňujících manévrování.
V současnosti již, až několik výjimek, byly klasické kapalinové posilovače nahrazeny nerůznějšími kombinacemi čerpadel a elektroniky, které citelně snižují odběr výkonu z pohonné jednotky. Právě posilovače řízení do značné míry ovlivňují jízdní vlastnosti a řiditelnost vozu a věnujeme se jim i v každém testu na AutoRevue.
Pro výrobce jde totiž vždy o ladění kinematiky pohybu předních kol v rámci dynamických změn s účinkem a dávkováním energie ze strany posilovače, jehož výsledkem mohou být prakticky jen kompromisy mezi ovladatelností vozu v nejrůznějších provozních podmínkách, ovládacími silami na volantu, odezvami od přejížděných nerovností a požadavky na spotřebu energie.
Hlavně z důvodu snižování emisí v posledních letech světové automobilové koncerny vábí možnost zrušit mechanické vazby mezi ovládacími prvky okolo řidiče a komponenty pohonu a ovládání vozidla a nahradit je pouze toky digitálních informací s řízením „by wire“. Tyto snahy nejsou ničím novým a odehrávají se na různých polích, připomeňme například brzdy „po drátu“ Sensotronic u vozů Mercedes-Benz E-Class (W211), od nichž bylo v tichosti upuštěno ve prospěch konvenční soustavy již v rámci faceliftu v roce 2006.
Mechanické vazby pochopitelně nesou celou řadu problémů a energetických ztrát, ale řidiči nabízejí jakous takous jistotu, že se mu podaří zachovat si nadvládu nad svým vozem za všech okolností. Na druhou stranu se v dohledné době neobejdeme bez dalšího odmazávání těchto vazeb ve prospěch čistě elektronických systémů, jež nabízejí dokonale naprogramované reakce, přesnost a střídmost ve spotřebě energie. Ovšem za předpokladu, že se nic nepokazí…
Již v průběhu roku 2013 hodlá koncern Nissan do běžné produkce vypustit několik modelů své špičkové značky Infiniti, jež nabídnou plně elektronické řízení kol bez mechanické vazby s volantem. Výrobce slibuje kromě snížené spotřeby paliva především rychlejší reakce na pokyny řidiče, přesnější odezvy a odstranění rázů od nerovností vozovky.
Systém Nissanu využívá soustavy celé řady komponent včetně snímače pohybů volantu, řady řídicích jednotek, kamery usnadňující zachovávání jízdy v přímém směru či spojky, která v případě selhání systému zajistí přechod ke konvenčnímu řízení s mechanickou vazbou. Snímače sil na volantu posílají informace k primární, ztrojené řídicí jednotce, jež přenáší impulzy k elektromotorům upravujícím úhel natočení kol.
Odezvy na pokyny řidiče mají být podstatně rychlejší než u konvenčních přímých systémů. Zároveň se do volantu nepřenášejí žádné vlivy od zvlněné vozovky a při nárazech bočních větrů vůz díky kameře sám udržuje jízdu v požadovaném směru, což má prakticky zamezit nutnosti drobných korekcí směru jízdy. Riziko selhání celého systému má být sníženo instalací hned trojice paralelních řídicích jednotek, a i kdyby k němu mělo přeci jen dojít, stále zůstává záloha v podobě mechanického spojení volantu s předními koly skrze spojku. Sepnutí této spojky je ovšem opět řízeno čistě elektronicky…
Zdroj: Autorevue.cz
