Noční tramvaj, ráj pobudů

Jízdenky revizoři kontrolují i v noci. Týdeník Sedmička s nimi vyrazil na jednu směnu.

Mezi odjezdem posledního vlaku metra a příjezdem první noční tramvaje je půlhodinová pauza. Na Národní třídě stojí dav lidí. Otevírají se dveře tramvaje číslo 58 a lidé se hrnou dovnitř. Spolu s nimi dva revizoři, které provází ještě dvojice strážníků.

„První noční tramvaj je nejhorší. Často jsme rádi, že se do ní vůbec vejdeme. O nějaké velké kontrole si můžeme až na Žižkov nechat jen zdát,“ tvrdí shodně revizoři, muž a žena. Jména si zveřejnit nepřejí. Kontrolorka a její kolega si pochvalují přítomnost policie. „Bez nich by to bylo dost nebezpečné,“ říká žena. Noční směny nemá příliš v lásce, ale nevyhýbá se jim. Na každého revizora vyjdou zhruba dvě měsíčně.

V tramvaji číslo 58, která jede na Spojovací, není k hnutí. Přitom je všední den.

„V pátek nebo v sobotu je to nejhorší,“ podotýká revizor. První černé pasažéry se tak dvojici podaří odhalit až pět zastávek před konečnou. Mladý muž nemá v mobilním telefonu kredit, neodečetla se mu proto sms jízdenka, kterou navíc poslal až po nástupu do tramvaje. „Já to poslal, ale asi se někde stala chyba, protože kreditu mám dost, koukněte,“ snaží se přesvědčit revizorku. Má smůlu, pokutě sedm set korun se nevyhne.

Mezitím strážníci vyvádějí z tramvaje pětici bezdomovců. Přituhlo totiž a ve voze se topí. „Tohle není žádná noclehárna. Zaplať si dvě pětky a jdi spát na loď,“ křičí rozčileně řidič a vyhání z tramvaje zanedbanou ženu.

Bezdomovců a jiných nevábně vyhlížejících lidí jezdí v nočních tramvajích desítky. Jízdenku nemají. „Kolikrát se člověku zvedá žaludek. Pamatuji na jednoho bezdomovce, okolo kterého létal hmyz,“ říká revizor. Někteří lidé bez domova mají podle jeho kolegyně vlastní strategii, jak se vozit po Praze celou noc. „Na konečné si to řidič ohlídá. Tito černí pasažéři proto vystoupí třeba o tři čtyři zastávky dřív. Takže nejsou tak nápadní,“ říká revizorka.

Feťáci mezi cizinci

Noční linka 58 vyráží z konečné na Spojovací zpět do centra. O několik zastávek později nastupuje dvojice zahraničních studentů. Bez jízdenky. Při kontrole tvrdí, že nevědí, kde přesně v metropoli bydlí. Peníze údajně nemají.

„Cizinci většinou zaplatí na místě. Pokud ale v Praze žijí déle, vědí, že když pokutu neuhradí, nic jim nehrozí. Nemůžeme je obesílat do zahraničí,“ tvrdí revizor s tím, že kontrolovaná dvojice vypadá poctivě. Ti podle něj dodatečně zaplatí.

Ve směru od Žižkova do centra je dlouho klid. Vzrušení nastane až při kontrole cestujícího se sluchátky v uších. Dlouho nevnímá, že mu revizor ukazuje odznak hodně zblízka. Nakonec vytáhne opencard s prošlým kreditem. „Jak to? Vždyť já si ho vždycky kupuji včas. To není fér, proč mi to děláš?“ říká dotčeně kontrolovaný muž.

Zatímco podává revizorovi občanský průkaz, potichu nadává a současně se snaží revizory obměkčit. To se mu ale nedaří. S bločkem na sedmisetkorunovou pokutu dvojici kontrolorů pronásleduje ještě další půl hodinu. Nakonec přece jen zaplatí. „Ten je evidentně sjetej,“ míní jeden ze strážníků.

„Nechceš fretku?“

Na Národní třídě revizoři opět nastoupí do tramvaje ve směru na Spojovací. Tentokrát jejich cesta končí už na Ohradě. Z vozu vyvádějí mladého pasažéra. „Zrušili mi občanku, takže neznám adresu bydliště,“ tvrdí mladík bez jízdenky. Až na policejní služebně se přijde na to, že má trvalý pobyt na radnici.

Revizoři se vrací zpátky do tramvaje. Ze zápachu se tam zvedá žaludek. „Lístek nemám, ale můžu ti dát fretku. Chceš?“ nabízí jeden z cestujících mazlíčka místo pokuty. Občanský průkaz nemá a sedm set korun už vůbec ne. Stejně jako ostatní bezdomovci.

I proto noční směna dvojice revizorů končí jen dvanácti pokutami.