Nohejbalisté vyrůstají v Doubí

Nohejbal je specifický sport. Děti se mu mohou věnovat už od útlého věku, ovšem jen za předpokladu, že zvládají základní motoriku a koordinaci těla. „Obecně vzato ideální věk pro začátek s nohejbalem nastává kolem desátého roku dítěte, může však být i třeba o dva roky mladší,“ říká Jan Vanke, říká trenér a vedoucí žáků úspěšného nohejbalového klubu SK Liapor Witte Karlovy Vary.
V klubu umí s dětmi pracovat. Asi nejvíc o tom svědčí několik titulů mistrů republiky v žákovských kategoriích, a to ve dvojicích, trojicích i družstvech. Úspěšní odchovanci se později stali oporami dorosteneckých nebo rovnou mužských kategorií. Například bratři Jakub a Matěj Medkové, Jan Kubát nebo Tomáš Bíbr.
„Vloni jsme prošli velkou generační výměnou, ale i tak naši noví žáci vyhráli přebor kraje a na mistrovství republiky obsadili páté místo,“ dodává Vanke, který je sám špičkovým nohejbalistou. Doma má bohatou sbírku medailí nejen z domácích šampionátů, ale i z mistrovství Evropy či světa. Spolu s ním chlapce trénuje ještě Pavel Vacek. Zatímco Vanke se soustředí na kondiční a tělesnou přípravu, Vacek se věnuje herním činnostem a taktice hry.
Žáci v karlovarském oddíle, kterých je momentálně patnáct, trénují dvakrát týdně na antukových kurtech v Doubí, v zimě v tělocvičně v Tuhnicích.
Jestli si u tohoto sportu nemusí rodiče dělat s něčím hlavu, pak to jsou peníze. Roční členský příspěvek pro děti je jen pět set korun, přičemž k nohejbalu kluci potřebují jen obuv, tričko a kraťasy. A to má každé dítě doma. „S lehkou nadsázkou mohu říct, že náš sport nic nestojí,“ usmívá se Vanke.
To potvrzuje i Jitka Hermanová, matka čtrnáctiletého Lubomíra Smutného. „Opravdu nás to moc nestojí,“ pochvaluje si. Její syn začal s nohejbalem v Liaporu vloni v září a pořádně se do něj zakousl. „Je do toho skutečně zažraný, třeba na internetu řeší, jak kdo hrál a podobně. A trenér se pro něj stal absolutním vzorem, dokonce si podle něj nechal narůst dlouhé vlasy,“ říká matka šikovného nohejbalisty.
Pokud jde o možná zranění, také nohejbal v sobě skrývá určitá rizika. Například propnutí kolena nebo jeho rotace při smeči na síti, které ohrožují kolenní vazy.
„Takových úrazů ale moc není. Protože se často hraje na antuce, tedy relativně měkkém podkladu, má tělo při této při vždy několik vteřin na přípravu a odpočinek,“ dodává lékař Josef Havlík.