Nová planeta může oslovit celý svět

Martin Vopěnka

Martin Vopěnka Zdroj: ctk

Martin Vopěnka v Nové planetě rozehrál prastarý příběh z daleké budoucnosti. Výsledkem je román světových parametrů.

Biblické paralely, mix sci-fi a postapokalyptického románucesty, hrdina, kterého budou čtenáři nenávidět i milovat a řada morálních i filozofických dilemat nabízí nejnovější román Martina Vopěnky Nová planeta.

Vopěnka tu narušuje vžité představy o tuzemské literární tradici a na rozdíl od kolegů utápějících se v českém marastu stvořil dílo rovnající se globálním bestsellerům žánru Young Adult. Ovšem s tím, že na rozdíl od Hunger Games a jim podobných ság jde o daleko hloubavější knihu, která může oslovit i zkušenější čtenáře.

Na více než šesti stech stranách Vopěnka vykresluje hned několik světů, kterými postupně prochází původně dvanáctiletý Daniel. Začíná v Nové planetě, autonomním světě vědy, technologie, poznání, ale také světě bez emocí, vykořeněnosti, bez Boha. Pro Daniela je tento svět jediným možným, což se ale brzy mění, když je z Nové planety vyhozen. Dostává se do světů, které nemají existovat, alespoň z pohledu obyvatelů Nové planety. Měl zemřít, ale místo toho se dostává do světů, které jsou daleko bohatší než Nová planeta. Prožije lásku, nebezpečí, často se ocitne na prahu smrti, přesto nakonec ve starých, byť pro něj nových světech najde svůj velký příběh.

Nová planeta fascinuje řadou fines, ať už obsahových, myšlenkových, tak i formálních. Nejpodstatnější je však vztah mezi Vopěnkou vykresleným světem a naší realitou. Nic z nejpodivnějších výdobytků Nové planety není vůbec daleko od našich dnešních možností. A to včetně snahy, aby jídlo nijak nechutnalo a bylo pouze sumou správných chemických látek. Literárně pak Vopěnka fantasticky využívá kontrastů mezi Novou planetou a drsnými, nicméně daleko skutečnějšími starými světy. Nic nepůsobí pateticky, didakticky ani příliš polopatisticky. Vše je začleněno do vynikajícího vyprávění, od nějž je velmi těžké se odtrhnout, přestože často sklouzává k jemným klišé. To vše díky mimořádně zvládnuté dramaturgii, díky níž se Danielův příběh neustále proměňuje, posouvá k netušeným rovinám a vstříc novým, často bolestivým peripetiím.

Autor dobře chápe, že všechny ty pěkné příběhy by vyzněly do ztracena, kdyby čtenáře iritovaly postavy. Proto se Daniel postupně mění z naivního fracka v sebevědomého muže, který může vládnout světu. I další „vedlejší“ charaktery jsou plnokrevné, ačkoli se Vopěnka často až příliš násilně snaží vtisknout jim archetypální rozměry a důležitost. Jedinou výtku tak lze adresovat na poslední část knihy, v níž se biblické paralely, doposud jen velmi jemně a umně naznačované, stanou příliš doslovnými.

Snad kniha dostane brzy anglický překlad, po dlouhé době tu je konečně česká kniha, která může ve světě alespoň v žánrových kategoriích vzbudit nějakou odezvu.

Martin Vopěnka: Nová planeta
Nakladatelství: Mladá fronta, 2015
Hodnocení: 90 %