Novák: kutil v brankářských rukavicích
Otakar Novák kráčí ve stopách svého otce, který byl taky fotbalistou. Ačkoli už čtyři
a půl roku hájí branku Slezského FC, v Opavě se nenarodil. Pochází ze Zlína, kde prožil krásné dětství. Fotbal je pro něj zaměstnáním i zábavou, ale jako malý kluk měl zcela jiné plány.
„Mým největším dětským snem bylo stát se popelářem,“ vzpomíná Novák. Nad oranžovou vestou nakonec zvítězil fotbalový dres. Rukavice však nosí stále, i když ne ty popelářské, ale brankářské.
Ve fotbalové bráně stojí už sedmadvacet let. „Fotbal jsem začal hrát asi od šesti let. Šel jsem na nábor a už jsem u fotbalu zůstal,“ popisuje své první fotbalové krůčky.
Rozhodnutí stát se fotbalistou nelituje. Díky tomu mohl spojit práci se svým největším koníčkem. „Fotbal pro mě
v první řadě znamená radost a od té doby, co ho dělám profesionálně, také obživu,“ uvádí brankář.
Díky fotbalu také procestoval skoro celou Evropu. Byl například v Holandsku, Itálii, Maďarsku nebo Španělsku. „Ale největším zážitkem byl zápas s madridským Atletikem a setkání s nynějším útočníkem Liverpoolu Fernandem Torresem,“ tvrdí rozhodně.
Výbava do budoucna
Za krásné zážitky, kamarády, známé a hlavně kupu zkušeností vděčí právě fotbalu. „Dalo by se říci, že mě dobře vybavil do budoucna. Naopak mi vzal část mládí, protože bez určitých obětí bych se
k profesionálnímu hraní nedostal,“ dodává Novák.
Být brankářem je nevděčné. Každá jejich chyba je vidět a většinou má i katastrofální důsledky. „Hlavní je se soustředit. Přehrávám si situace, které
v zápase mohou nastat a přemýšlím, jak budeme společně
s kluky po zápase slavit vítězství,“ líčí pocity před zápasem.
Opavský gólman měří 182 centimetrů. A to je na brankáře dost málo. „Chybí mi pár centimetrů do ideální výšky. Je to handicap a musím ho překonávat speciálními tréninky, zaměřenými na odrazovou sílu, rychlost, postřeh a obratnost,“ přibližuje svůj pevně stanovený životní řád.
Hrát proti Realu Madrid
Fotbal sleduje i v televizi. „Snažím se ledasco vypozorovat a objevit fígle svých brankářských kolegů,“ říká Novák.
Od mládí fandí francouzskému klubu Auxere. „Ani nevím, proč. Ale bylo to spíše tím, že tam chytal brankář Martini a mně utkvěl v paměti po utkání, kde se mu dařilo. A od té doby jsem jejich fanouškem. Chtěl bych nakouknout do zázemí tohoto klubu,“ zasní se Novák.
Komu by to chtěl naopak natřít? „Kdysi jsem byl na stadionu Realu Madrid a říkal jsem si, jaké by to bylo zahrát si tam a nasát místní atmosféru. Real by se nám ale těžko porážel, bral bych i remízu,“ směje se.
S opavským týmem by chtěl zpátky mezi špičku. „Současný cíl je jednoznačný, a to postoupit s Opavou zpět do druhé ligy,“ přeje si Novák.
Ačkoli fotbal mu zabere většinu času, najde si čas i na své koníčky. „Ve volných chvílích si rád zahraju tenis či hokej. Mám rád lyžování a hrozně mě baví hrát si na kutila a starat se o svou zahrádku. Také rád pronikám do tajů vinařství,“ říká brankář. Má rád pohodu a spokojenost sebe i okolí. Nesnáší studenou vodu, svíčkovou, závist a přetvářku. „Zlomem pro mě byly třicátiny. Ale na věku nezáleží, záleží na kolik se cítíte a já se cítím jako mladý kluk,“ loučí se.
