USA vs. Venezuela přehledně. Jak odpovídají ropa, zlato a trhy a co bude s regionem dál
- USA zaútočily na Venezuelu a zajaly jejího prezidenta Nicoláse Madura.
- Donald Trump slíbil, že bude zemi „řídit“, dokud nedojde k „řádnému“ předání moci.
- Americký prezident se netají tím, že v krocích vůči Venezuele hraje velkou roli jeho zájem o ropu.
Bílý dům stupňoval své aktivity proti Venezuele už řadu posledních měsíců. Americká armáda na podzim zničila několik plavidel, která podle ní sloužila k přepravě drog. Trump následně před Vánoci vyhlásil blokádu sankcionovaných ropných tankerů a vše vyvrcholilo krátce po Novém roce, když americké síly nečekaně zajaly autoritářského vůdce Venezuely i s jeho manželkou.
Co víme o operaci, při níž byl unesen Maduro?
Zvláštní jednotka Delta Force vtrhla do Madurova domu v sobotu brzy ráno místního času. Trump uvedl, že americké síly dokázaly odříznout dodávky elektřiny v hlavním městě Caracasu, ale není jasné, jak toho dosáhly. Maduro se podle Trumpa pokusil uprchnout do speciálního krytu, ale nedokázal za sebou zavřít dveře, než se ho zmocnili Američané. Americké jednotky ho následně s jeho manželkou ze země vyvezly helikoptérami a přesunuly na americké válečné plavidlo. Při zásahu americká armáda neutrpěla žádné ztráty, pouze „několik“ zranění. Maduro a jeho manželka byli po přistání v New Yorku převezeni do vazební věznice v newyorské čtvrti Brooklyn.
Američtí představitelé naznačili, že letecké údery v okolí Caracasu včetně útoků na letiště La Carlota, vojenskou základnu Fuerte Tiuna či telekomunikační věže byly použity jako krytí pro tuto speciální operaci. Údery si vyžádaly nejméně 40 mrtvých, a to nejen členů venezuelských ozbrojených sil, ale také civilistů.
Z čeho byl Maduro obviněn?
Americká ministryně spravedlnosti Pam Bondiová sdělila, že Madura i s manželkou obvinily úřady z různých trestných činů, například drogového a teroristického spolčení či spolčení za účelem pašování kokainu do Spojených států.
Kdo nyní vládne Venezuele?
Prozatímní prezidentkou země se stala dosavadní viceprezidentka Delcy Rodríguezová, která patřila do Madurova nejbližšího okolí. Navzdory Trumpovým tvrzením, že USA budou řídit Venezuelu, dokud nebude možná „bezpečná, řádná a rozumná transformace“, tak u moci zatím zůstávají Madurovi spojenci. Není jasné, jak přesně USA plánují řídit Venezuelu ani kdo se na tom bude podílet, ale americký prezident uvedl, že půjde o „skupinové“ úsilí. Dodal, že americký ministr zahraničí Marco Rubio jednal s Rodríguezovou, která vyjádřila ochotu udělat „vše, o co USA požádají“. Pokud nebudou venezuelští představitelé spolupracovat se Spojenými státy, Trump jim hrozí další vlnou úderů.
Představitel opozice Edmundo González Urrutia mezitím ze španělského exilu vyzval k uznání výsledků prezidentských voleb z roku 2024, v nichž podle opozice i sčítání agentury AP zvítězil právě Urrutia.
Co bude dál s Venezuelou?
Americký prezident varoval, že se nebojí do Venezuely vyslat další vojáky a provést další údery, pokud země nebude spolupracovat. Dodal také, že americké ropné společnosti se pustí do opravy infrastruktury „a začnou vydělávat peníze“. „Budeme těžit obrovské množství bohatství ze země, které půjde lidem ve Venezuele a do USA,“ prohlásil Trump s tím, že USA „dostanou zpět vše, co utratily“. Rovněž řekl, že Spojené státy budou prodávat ropu jiným zemím.
Venezuela má největší prokázané zásoby ropy na světě, ale jedná se o ropu, která se hůře rafinuje. Zároveň je ale vhodná pro výrobu nafty a asfaltu, zatímco USA obvykle produkují ropu používanou k výrobě benzinu. Trump po Rodríguezové chce, aby USA poskytla plný přístup ke zchátralé venezuelské ropné infrastruktuře. Trump kromě toho od představitelů vlády v Caracasu čeká zásadní změny a splnění požadavků Spojených států včetně zastavení obchodu s drogami a omezení působení drogových gangů či řízení venezuelského ropného sektoru „ve prospěch lidu“.
Vyjde Trumpova sázka na venezuelskou ropu?
Realizace Trumpova plánu na oživení venezuelského ropného průmyslu pod vedením USA by mohla být mnoho let trvajícím a náročným procesem, jehož náklady by mohly přesáhnout 100 miliard dolarů. Roky korupce, nedostatečných investic, požárů a krádeží zanechaly infrastrukturu v troskách. Obnova v takovém rozsahu, aby se produkce Venezuely vrátila na úroveň 70. let, by vyžadovala, aby společnosti jako Chevron či ExxonMobil investovaly v příštím desetiletí přibližně 10 miliard dolarů ročně, uvedl Francisco Monaldi z Bakerova institutu pro veřejnou politiku. „Rychlejší oživení by vyžadovalo ještě větší investice,“ řekl agentuře Bloomberg.
Produkce ropy během Madurova dvanáctiletého funkčního období prudce poklesla. V současnosti země produkuje asi jeden milion barelů denně, zatímco v roce 1974 to byly téměř čtyři miliony. Americký ministr zahraničí Marco Rubio očekává, že americké ropné společnosti dychtivě skočí po příležitosti těžit venezuelskou těžkou ropu. Než však vstoupí do Venezuely, budou společnosti chtít mít jistotu, že je situace stabilní – nejprve se tedy podle analytiků musí vyřešit politická situace.
Jaká byla Madurova vláda?
Maduro se dostal do čela Venezuely v roce 2013 po smrti prezidenta Huga Cháveze. V předčasných prezidentských volbách v dubnu téhož roku pak těsně vyhrál. Jeho vláda je spojována s autoritářským stylem, obviněními z manipulace voleb, porušováním lidských práv i rozsáhlou korupcí a země zároveň čelí hlubokým ekonomickým potížím. Projevují se mimo jiné nedostatkem základního zboží a část obyvatel byla odkázána na potraviny distribuované na příděl státem.
V letech 2013 až 2021 se venezuelský HDP propadl o více než 75 procent. Země se potýká s vysokou inflací a zhruba tři čtvrtiny obyvatel podle uváděných dat žijí pod hranicí 1,9 dolaru (46 korun) na den, což je mezinárodní mez extrémní chudoby. Ve stejném období se Venezuela v žebříčku svobody tisku propadla o 42 míst. Podle odhadů OSN a organizace Human Rights Watch bylo za Madurovy vlády mimosoudně zabito přes 20 tisíc lidí a zhruba sedm milionů Venezuelanů odešlo ze země. Kvůli nedemokratickým praktikám čelí Venezuela sankcím ze strany USA i Evropské unie.
Jaká je mezi Trumpem a Madurem historie?
Madurovy vztahy s Trumpem provázejí dlouhodobé neshody ohledně stovek tisíc venezuelských migrantů ve Spojených státech i pašování drog do USA, zejména fentanylu a kokainu. Odborníci na boj proti drogám však tvrdí, že Venezuela slouží hlavně jako země, přes kterou se pašují drogy vyrobené jinde, zatímco fentanyl se vyrábí hlavně v Mexiku a do USA se obvykle dostává přes společnou pozemní hranici.
Trump nicméně tvrdí, že Maduro je zapojen do pašování kokainu do Spojených států a patří mezi vůdce údajné drogové organizace Kartel sluncí (Cártel de los Soles). V posledních měsících provedly americké síly pod záminkou boje proti drogám více než dvě desítky útoků v mezinárodních vodách na lodě, které podle nich sloužily k pašování drog, přičemž zabily více než 100 lidí.
Jak americké údery ve Venezuele dopadly na ceny ropy?
Ceny ropy na začátku týdne klesají, protože podle analytiků zůstává globální trh dobře zásobený a obavy z možných výpadků dodávek z Venezuely slábnou. Ropa Brent se ráno propadla zhruba o procento směrem k 60 dolarům za barel, americká WTI zlevnila podobně a klesla pod 57 dolarů.
Jak na dění ve Venezuele reagují akcie a zlato?
Zlato i americký dolar po víkendových událostech posílily. Cena zlata vyskočila o více než dvě procenta nad 4430 dolarů za unci, stříbro přidalo zhruba čtyři procenta. Dolar mířil k nejvýraznějšímu zisku od loňského listopadu. Futures na Nasdaq 100 posílily asi o půl procenta, přičemž akcie čipových firem v předobchodní fázi rostly o více než dvě procenta, S&P 500 přidal zhruba 0,2 procenta.
Akciové trhy reagují na vývoj kolem Venezuely zatím klidně a spíše pozitivně, výrazněji ale rostou zbrojařské tituly. Akcie amerických ropných firem těží z očekávání investorů, že by se mohly změnit podmínky na trhu s ropou.
Chystá se Trump napadnout Kubu či Kolumbii?
Trumpovy plány nemusejí končit jen u svržení Madura, ale mohou být ještě ambicióznější. Bílý dům možná doufá, že se mu podaří zbavit i dalších levicových režimů v regionu včetně kubánského. Blokáda sankcionovaných ropných tankerů totiž začíná mít hmatatelné dopady i na Havanu, která je na venezuelských dodávkách léta závislá. Ostrov je ve velmi špatné ekonomické kondici, potýká se s nedostatkem paliv i výpadky elektřiny a případné další omezení dodávek by pro něj mohlo být zásadní ranou. Další vývoj bude záviset i na tom, zda se Havaně podaří zajistit náhradní zdroje například z Mexika, což už nyní vyvolává napětí mezi Washingtonem a jeho regionálními partnery.
Napjatější vztahy se neomezují jen na tradiční americké rivaly. Výrazně ochladly i vazby s Kolumbií, dlouho považovanou za klíčového spojence USA v regionu. Od nástupu levicového prezidenta Gustava Petra Bílý dům otevřeně kritizuje Bogotu za nedostatečný boj proti drogovým kartelům a rekordní rozmach pěstování koky. Trump Kolumbii zastavil americké platby a dotace a obvinil její vládu, že toleruje tok kokainu do Spojených států navzdory miliardám dolarů, které Washington do protidrogových programů dlouhodobě investoval. Petro je navíc vnímán jako politický spojenec Madura, což jeho pozici v očích americké administrativy dál oslabuje.
Trump navíc Petra po úderech ve Venezuele znovu obvinil z podílu na pašování drog do Spojených států a prohlásil, že „operace Kolumbie“ mu zní dobře. Již před měsícem varoval, že americké pozemní operace proti drogovým kartelům v Latinské Americe začnou brzy, a konkrétně zmínil i Kolumbii.
Co Trumpovo jednání ukazuje o plánech USA?
Trump opakovaně veřejně naznačil, že svůj přístup k zahraniční politice uplatní i jinde, a spekuloval o Kubě a Grónsku jako o místech, kterým chce „pomoci“. Provedením úderů ale konečně potvrdil, že nyní jsou těžištěm americké zahraniční politiky především suroviny, jak více popisuje analýza e15.
Trumpovo svržení Madura nadto podle analytiků ukazuje, že nový světový řád podle Ameriky je tady. Dosavadní politika po studené válce byla spíše o spolupráci se spojenci a práci v rámci OSN a bloků jako G20 s USA v čele. I když existovaly významné výjimky – jako například invaze do Iráku v roce 2003 – i tehdy USA prošly procesem hledání mezinárodní podpory pro dosažení svých cílů. Tentokrát Trump nic takového nepředstíral a jednal sám. Vrací se tak ke koloniálnímu modelu, kdy USA mohou teoreticky nezávislým vládám dovolit řídit své vlastní záležitosti, ale zároveň prosazují americkou dominanci prostřednictvím ekonomického nátlaku a vojenské síly.
Podle některých Trumpových odpůrců by dokonce jeho jednání mohlo sloužit jako mustr pro Čínu ke znovuzískání Tchaj-wanu nebo by mohlo povzbudit Rusko k obnovení snah o svržení ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského. Od Spratlyových ostrovů v Jihočínském moři po sporné hranice v Himálaji by Trumpův přístup k zahraniční politice mohl rychle proměnit sporadická ohniska napětí v plnohodnotný konflikt, napsala agentura Bloomberg.
