Novinka dánské prozaičky Helle Helle nabídne pouze rafinovaný primitivismus

Co jindy působilo jako zjevení a jasně rozpoznatelný útok na vyumělkovanost literárního jazyka, dnes svou nadužívaností působí jako vyprázdněné gesto. Takový způsob psaní můžeme považovat pouze za efektní prozaickou formu.

K tomu, aby kniha využívající obdobnou strategii obstála před čtenáři a kritikou, je potřeba zajímavého námětu, v němž by se osvědčila síla předkládaného záměru. Ačkoliv dánská prozaička téměř ničím nevyčnívá ze spisovatelského průměru, novinka Na dně rozhodně není její první (a zřejmě ani poslední) knihou na českém trhu. Takřka padesátiletá autorka ve své tvorbě rozvíjí, až na experimentálnější prvotinu, zdánlivé existenciální krize středostavovských žen, přičemž drama se snaží odkládat, zakrývat, aby dosáhla domnělého napětí.

Tak i v Na dně odhalujeme neutěšenou situaci úspěšné spisovatelky, již rodinné nesnáze zavanou na venkov, do domu zcela neznámého páru. Azyl venkovského prostředí uklidňuje pocuchané nervy kosmopolitní ženy jen na určitou dobu a problémy se opět nenápadně začínají drát na povrch.

Kniha neplýtvá silnými emocemi, ale konflikty se odvíjí od nevyřčených náznaků a reakcí postav v banálních situacích. Proklamovaná metoda má ozvláštňovat vyprávění, ačkoliv ve výsledku pouze generuje nicotné příběhy, banalizuje vážné konflikty, nepřipouští jakýkoliv prožitek. Připočteme-li zvláštní jazyk textu, který lze označit za „rafinovaný primitivismus“, nezůstává v próze mnohé, co by čtenáře zaujalo.

Helle Helle: Na dně

Nakladatelství: Paseka, 2011
Překlad: Helena Březinová
Hodnocení: 40 %

Autor je spolupracovníkem redakce