Povrchová a nejpropustnější vrstva betonu je tvořena relativně velkými zrny, skrz která tekutina dále prosakuje do podkladu, jakési „tlumící“ vrstvy, v níž jsou připraveny vývody přímo do kanalizačního systému či městských vodních rezervoárů k dalšímu využití.
Vodu propouštějící variace betonu mají inženýři k dispozici již zhruba pět dekád a je patřičně využíván, až doposud se však nedařilo udělat takový mix, který by odolal i silnému dopravnímu provozu. Konstruktéři si slibují, že tak přispějí k prevenci škod způsobených bleskovými povodněmi. Vzhledem k poréznosti může nový typ betonu přispět také k celkovému ochlazení městských ulic, vlhkost v něm zachycená se totiž může rychleji odpařovat.
Jedinou nevýhodou materiálu je, že kvůli své pórovitosti nesmí být použit v podnebných podmínkách, kde hrozí teploty pod bodem mrazu. Expandující zmrzlá voda by jej totiž, jako každý jiný porézní materiál, roztrhala. Jásat tak mohou hlavně města, respektive dopravní inženýři, třeba z asijských tropických oblastí trpících častými monzunovými dešti.
