Kdybych měl posledních pět dolarů, tak tři z nich věnuji na reklamu. Znáte ten citát? Henry Ford to s ním dotáhl daleko. Ne, nechystám se tady vyhlásit kvíz o věcné ceny, nechci nikoho ani poučovat. Jen si myslím, že dát o sobě vědět světu, to je v podnikání základ.
Aby o vás někdo stál, musíte ho zaujmout. Dávno se už nenosí sezení v koutě a na páteční diskohrátky si také nevezmete z nostalgie ošuntělé džíny, byť jste v nich poznali svou první lásku. Ani nestárnoucí hity nejsou tak nestárnoucí, to by je společně s dalšími vychytávkami neprodával na kila bodrý Němec s kilogramem zlata v prstenech a vyzývavě dlouhou náušnicí. Ani Karlovy Vary nechtějí vypadat lacině. Nebo lascivně? Tedy, že nejlepší léta mají za sebou a lákají už jen ty otrlejší a tak trochu úchylné. Byť se ve světě nosí tolerance, nepokazíte si kvůli ní celou dovolenou. Nestála zase tak málo.
Nedávno mě zaujalo vysvětlení nečekaného vyvrcholení aukce obrazů výtvarníka Emila Filly, který je v Česku jednou z nejžhavějších sběratelských trofejí. Když se nečekaně před favorita aukce dostal s cenou jiný jeho obraz, vysvětloval to znalec tím, že i sběratelé si chtějí doma na zeď pověsit něco pěkného. Tím nemířím na všeobecnou neochotu Karlovaranů rozloučit se s milovanou vlnkou nad názvem svého města, tohle totiž řekl člověk, který se v problematice vyzná.
I lázeňské město musí pacienta vábit a lákat už od prvního seznámení, jinak se lehce pootočí na jinou stranu a mine ho osudová láska, kterou tady poznali Giacomo Casanova nebo Johann Wolfgang Goethe. Teď myslím lásku ke Karlovým Varům, ne k ženám. Lázeňské město musí vypadat živě, svěže a mladistvě už na fotce, na první pohled. Pak třeba přijde i ten druhý: upravený a opravený. Pár domů si tady už přímo říká o plastiku. To je ale zas jiný příběh.
