První vydání občanského průkazu je pro patnáctileté událost. Legitimace do světa dospělých, okolí už je nevnímá jako děti. Podobnou radost prožívá i třiačtyřicetiletý Tomáš Pigula z Ústí. Oficiálně totiž může používat jméno Topí. Trvalo to ale dvacet let.
„Publikoval jsem pod tímhle jménem, přednášel ve škole, vyučoval a převážná část lidí mě zná jako Topí Pigulu,“ říká novinář na volné noze. O změnu jména se pokoušel dvakrát, ale marně. „Teprve před pár měsíci mi pomohla kamarádka právnička. Podle mých zkušeností to vypadalo se změnou jména bledě, ale ona si byla tak sebejistá, že jsem se s ní vsadil o láhev šampaňského. Prohrál jsem, protože do třiceti dnů mi přišlo povolení používat Topí oficiálně,“ dodává Pigula.
Původně šlo o trampskou přezdívku složenou z počátečních slabik jména a příjmení. „V ostravské trampské osadě jsme byli dva Tomášové. Abychom se pořád nepletli, začali mi říkat Topí,“ vysvětlil. Přezdívku začal používat zcela vážně a suverénně i před svým příjmením. Natolik, že se rozhodl přejmenovat.
Vyšel až třetí pokus
Prvně to zkusil Pigula v roce 1989, kdy změna jména nebyla příliš běžná. „Na úřadech mi řekli, že to nejde a tím to pro mě skončilo,“ vzpomíná. Po revoluci, začátkem devadesátých let, přišel znovu. Podle tehdejších úředníků by si musel změnit nejen občanský nebo řidičský průkaz a pas, ale i veškerá školní vysvědčení a doklady o vzdělání. „Vyděsili mě natolik, že jsem přejmenování opět vzdal, vzpomíná.
Třetí pokus vyšel až letos. „U jmen, která vůbec neexistují, je to skutečně problém. Ale shodou okolností jsem našel na internetu, že Topí je skandinávská varianta jména Tobias.
Cizinec ze Slezska
Například ve Finsku se tak někteří lidé jmenují, i když to není příliš časté,“ podotkl Pigula. Jako novinář, který píše a fotografuje pro cestovatelský magazín, se ale nespokojil jen s jednou variantou. „Zjistil jsem, že stejně se jmenuje i současný albánský prezident. To byl argument, který úředníky přesvědčil,“ poznamenal. Pro některé lidi zní jeho jméno exoticky a považují ho za indiána, sám ale neví proč.
„Jednou jsem napsal článek o romské problematice. Přišla mi reakce od čtenáře, že tak nezaujatý text dokáže napsat jen cizinec. Čtenáři jsem odpověděl, že jsem cizinec z Ostravy,“ směje se Pigula. Přitom Pigulů je v republice podle jmenných statistik třináct. Stejné příjmení mají i někteří lidé v Polsku.
Jediný, kdo změnu jména nebere vážně, je rodina. „Maminka si stále myslí, že to je jen nějaký fór, který na ni hraju. Pro ni jsem byl celý život Tomáš. V nejbližších dnech se chystám vyzvednout občanský průkaz. Ten ji asi přesvědčí, ale nadšená z toho nebude,“ konstatoval novinář.
