O trzích a o úplně nejvíc nejlepší dýni

Dýně Hokkaido, ilustrační foto

Dýně Hokkaido, ilustrační foto Zdroj: Profimedia.cz

Kateřina Hicks
Na stole sedí dýně Hokkaidó a vypadá spokojeně. Její baňatá, ke straně nakloněná postava je téměř dokonale symetrická (vybírala jsem ji na trhu z bedny s minimálně deseti dalšími, byla jednoznačně nejsouměrnější). Jemně hrbolatý povrch se voskově leskne a barva bere dech – temně oranžová na jedné straně přechází do syté rumělky, barvy úchvatně apokalyptického západu slunce... Kateřina Hicks píše o půvabu farmářských trhů.

Tlustá stopka míří vzhůru v elegantní křivce. Je to krásný objekt. Dýni jsem si koupila první zářijový víkend v záchvatu sebelítosti nad tím, že léto znenadání, brutálně a nenávratně skončilo. Původně jsem chtěla koupit švestky a rodině uvařit švestkové knedlíky (švestky: raný podzim, ale ovocné knedlíky: pořád ještě léto), leč švestky na našem „farmářském“ trhu nikdo nenabízel. Na stáncích byly hory zeleniny, ale ta ve mně nikdy nedokáže vzbudit to samé nadšení co ovoce. Jednak není tak pěkně barevná a smyslně zaoblená, jednak se nedá zpracovat do koláčů, buchet a sladkých knedlíků, což, jak každý ví, je nejlepší způsob, jak si zajistit pravidelný přísun vlákniny a vitaminu C. A dalších živin.

Zklamaně jsem obcházela tržištěm, až mi oko padlo na zářivě oranžový poklad s cedulkou Hokkaidó. Kdysi jsem z této dýně jedla úžasnou polévku; byla sametově krémová, slanosladká a voněla skořicí a římským kmínem – dokonalá, hřejivá esence podzimu. No, však už podzim je, řekla jsem si trpce a bez ohledu na protesty manžela, zavilého nepřítele celého rodu Cucurbita, dýni zakoupila za vcelku nekřesťanských 150 Kč. Co s tím budeš dělat, tázal se manžel skepticky. Polévku přece, odvětila jsem dotčeně, ale už dopředu jsem věděla, že to hned tak nebude. Přece jen mi bylo konce léta líto.

Jak už to v Česku chodí, farmářské trhy se u nás objevily jako lavina. Nejdřív průkopnické trhy v Klánovicích, poté veleúspěšný start v Dejvicích, a najednou jsou všude; dorazily i do našeho městečka za Prahou. Zájem byl okamžitě obrovský, ač repertoár zdejší letní premiéry rozhodně neoslnil: mrkev, cibule, brambory, mléko a vejce – na vše se čekalo půl hodiny i déle. Tváře prodejců zračily lehkou nevěřícnost: ta fronta je opravdu na moji mrkev…?

Farmářský trh v Americe

Na farmářském trhu je však k mání i cosi víc než potraviny, ač by byly třeba stokrát lepší než v supermarketu, což jsem si uvědomila, když jsem jeden čas žila v New Yorku. Sobotní farmers’ market na Union Square je pro spoustu lidí rituálním připomenutím, že někde – někde jen pár hodin od města, ač se to nezdá možné – existuje jiná realita. Že je tu pořád ještě svět, kde živé věci samy rostou ze země, kterou svlažuje déšť a zahřívá slunce – ten samý déšť, který ve městě utíká podél betonových chodníků, stéká do kanálu a dělá louže mezi kolejnicemi metra, to samé slunce, před nímž se na radu dermatologů chráníme SPF 30 a prcháme do klimatizovaných budov.

Připomenutí jiné reality

Broskev z New Jersey, jablko ze státu New York – to jsou pro Newyorčany hmatatelné důkazy, že ještě existuje jakési jinde a jinak. A že kdyby to už tady a takhle člověk nemohl vydržet, dá se utéci tam, kde věci jsou pořád ještě jednoduché a přirozené a pravdivé a správné.

Určitou úzkost z toho, jak zprostředkovaná, fragmentovaná, náhražkovitá a těžko interpretovatelná je dnešní realita, asi občas zažije leckterý městský, v materiálním komfortu žijící člověk; i proto se jídlo a vše kolem něj v poslední době stalo tak velkým tématem. Jídlo člověka svou podstatou poutá k Zemi, k půdě a nejprimárnějším věcem existence. Zároveň lidi navzájem spojuje, ať už prostřednictvím sdílené kulinární tradice či samotným aktem společného stolování. Jídlo může být spouštěčem emocí, katalyzátorem vzpomínek i zdrojem rozkoše. Je autentickým prožitkem, který si můžeme, ba musíme dopřát i několikrát denně. Kam se hrabe sex!

Městské farmářské trhy odrážejí dnešní zájem o kvalitní ingredience a jejich původ. S tím souzní i globální vliv italské kuchyně, která už před časem na žebříčku popularity předhonila francouzskou. Italská kuchyně postavená na intenzivní chuti prostých, ale prvotřídních surovin, nikoli na jejich složitém zpracování, je přesně tím, čeho si duše znaveného moderního člověka žádá – návrat k autenticitě a jednoduchosti.

Respektuj zeleninu!

V New Yorku jsem znala pár lidí, pro něž byly zelenina a ovoce z farmářského trhu doslova fetišem. Jeden známý, rodilý Newyorčan, hubený postarší hippie s prošedivělým culíkem, jenž nosil sandály devět měsíců v roce, často propukal v plamenná kázání o tom, jak je třeba se zeleninou zacházet.

Teplo zeleninu znásilňuje, přísady ji ruší, tvrdil, takže sám ji konzumoval jen v syrovém stavu, nakrájenou na plátky a ozdobenou několika zrnky francouzské květové soli fleur de sel, eventuálně zakápnutou špičkovým olivovým olejem. Zeleninu musíš respektovat, naléhal a blankytně modré oči za brýlemi se mu leskly, musíš jí dovolit, aby k tobě promluvila svou podstatou.

Vzpomněla jsem si na něj, když jsem si nedávno v Tesku (!) kupovala pytlík chipsů z výběrové série Tesco Finest. Obal zdobí fotografie syrových, neoloupaných brambor vykukujících z jutového pytle. Vedle pak stojí mistička hrubozrnné soli a popiska nám sděluje, že se jedná o serving suggestion, návrh pro podávání. Hardcore!

I teď na něj myslím, jak tak zírám na svou dýni. Možná z ní tu polévku přece jen udělám, ale zatím si ji tu nechám. Pohled na ni mi dělá dobře. Kde dnes koupíte pravdu a krásu za 150 Kč?

Dýňová polévkaDýňová polévka | Profimedia.cz

Dýňová polévka se zázvorem (4 porce)

příprava cca 1 h 30 min
dýně Hokkaidó o hmotnosti cca 1,5 kg
3 lžíce olivového oleje
1 velká žlutá cibule
2–3 lžíce strouhaného čerstvého zázvoru
1 lžíce mletého římského kmínu
1 lžíce mlet. koriandru
půl lžičky kurkumy
půl lžičky mleté skořice
špetka cayenského pepře
1,5 l zelenin. vývaru
1 lžička soli
čerstvě mletý pepř
šťáva z jedné limety
hrst čerstvé bazalky
250 ml kokos. mléka

Předehřejte troubu na 190 °C. Dýni oloupejte, rozkrojte napůl a odstraňte semínka. Rozkrojenou dýni na řezu potřete olivovým olejem, položte řeznou stranou na pečicí papír a pečte doměkka, cca 30 minut. Nechte mírně zchladnout a rozkrájejte. Zbývající lžíci oleje rozehřejte v hrnci. Přidejte nakrájenou cibuli a zázvor a osmahněte doměkka. Přidejte veškeré koření kromě pepře a soli a za stálého míchání zahřívejte další 2 minuty.

Přidejte upečenou dýni, zeleninový vývar, sůl a pepř. Přiveďte k varu, ztlumte oheň a zvolna vařte 10–15 minut. Chcete-li, můžete směs rozmixovat mixérem. Přidejte limetkovou šťávu, bylinky a kokosové mléko a důkladně rozmíchejte, ale už nevařte. Dle potřeby přidejte trochu vody a dochuťte. Nalijte do misek, ozdobte snítkou bazalky či koriandru a servírujte.