Její cesta do vinoték nebyla úplně jednoduchá. Než se výjimečná vinná lahev s poetickým názvem Theresia karafa dostala na pulty obchodů, trvalo to měsíce. Designér Martin Kožucharov totiž úkol vytvořit originální vinnou lahev vzal se vší vážností a vydal se na pouš po jižní Moravě. „Nejprve jsme chtěli nasát atmosféru staré doby, míst, kde se víno rodí. Prošli jsme parky, staré vinné sklepy, viděli mnoho lahví, z nichž lidé pili víno ještě před staletími,“ popisuje začátky Kožucharov. Poté společně s manželkou sedli za pracovní stůl a začali vymýšlet první návrhy. Inspirací jim k tomu byly prastaré lahve, které měli k dispozici. „Manželka je akademická malířka, takže jsme připravili první kresby a začali o nich debatovat s lidmi ze společnosti Tereziánské sklepy a odborníky ze skláren. Nešlo totiž jen vyloženě o to vytvořit naprosto unikátní design lahve, ale také o to, aby odpovídala mnoha technologickým a marketingovým požadavkům,“ dodává designér. Tři měsíce jednání Různých úprav, změn byla celá řada. Jedním z „technologických“ požadavků například bylo, aby forma, do které skláři nalévají sklo, vydržela výrobu určitého počtu kusů. Jinak by se konečná cena lahve výrazně prodražila a na trhu by nebyla použitelná. Jednání trvala asi tři měsíce. „Nebylo to úplně jednoduché. Manželka mi dala najevo, že pro ni jako výtvarníka už ten úkol je příliš svázaný, ještě navíc zadavatel změnil požadavek na etiketu v průběhu prací, ta však byla tak spjata s celkovým designem, že to způsobilo odklon od původního záměru. Ale nakonec všechno dopadlo dobře, lahev byla na světě a já jsem s ní spokojený,“ vysvětluje Kožucharov. Hotovému dílu se od prvních chvil dařilo. Zadavatel zaznamenal nadprůměrné zvýšení tržeb za víno s novou lahví. Její podoba uspěla v odborných kruzích, v prestižní České národní soutěži získala ocenění Obal roku 2010. „Určitě je to pozitivní, naši zákazníci vidí, že naše studio uspělo. Já to ovšem nepřeceňuji. Mojí filozofi í je dál dělat lat takové věci, které budou hezké funkční a originální,“ dodává Kožucharov. Schopnosti dívat se na běžné věci jinýma očima mu od mládí vštěpoval jeho otec, uznávaný bulharský scénograf, designér a malíř, který v Československu před lety studoval. Do Československa přišel Martin Kožucharov v roce 1988 z Bulharska, otec jej následoval o osm let později. „Bylo to pro něj těžké, protože v Bulharsku měl jméno, tady začínal od nuly. Jsem rád, že tady je, protože je pro mne v mnoha věcech velkou oporou,“ říká Kožucharov. V jeho studiu však nevznikají kají pouze lahve nebo viněty. V celém světě dnes lidé sedí v kancelářích a institucích na „jeho“ sedačkách, desítky firem používají jeho nápady ke své propagaci a špičkoví vědci využívají při zkoumání DNA laboratorní přístroje navržené právě Kožucharovem. „Nároky firem, které tyto přístroje vyrábějí, jsou vysoké. Vše musí být naprosto perfektní technologicky, současně to ale musí i fantasticky vypadat, aby už na první pohled budily důvěru. Tyto přístroje jsou dnes po celém světě, dokonce na Antarktidě,“ poznamenává designér. Svá slova dokládá krátkou definicí designu. „Jeho podstata je prostá. To, na co se díváte a líbí se vám, je až úplně poslední fáze. Nový výrobek mířící na trh musí v sobě mít nápady, které jsou spojené s vývojem té samotné věci. Vzhled je jen konečný důsledek,“ říká Kožucharov. Novou velkou výzvou, která výrazně posouvá hranice dosavadní práce Martina Kožucharova, je úkol, na kterém začíná dělat právě nyní. „Najala nás jedna pražská firma, abychom navrhli podobu asi sedmimetrové plachetnice. Projekt teprve začíná, ale já věřím, že v příštím roce už práce výrazně pokročí,“ líčí Kožucharov. Kořeny u nůžek Na co je za dvacetileté působení v oboru nejvíce pyšný, hledá odpověď jen těžko. „To je, jako kdybych se vás já zeptal, které ze svých dětí máte nejraději. To přece nejde,“ vysvětluje Kožucharov. Nakonec ale přece jen zmíní svoji studentskou práci, která mu dodala sebevědomí, chuš a odvahu prosadit se. „Navrhl jsem nůžky, které mohli současně používat praváci i leváci. Nápad poměrně hodně oceňovali moji tehdejší profesoři na škole. Já jsem pak zaregistroval, že na mezinárodní soutěži v Japonsku získal takřka totožný patent druhou cenu. To mne přesvědčilo, že se bát nemusím, že svět je otevřený a dokáže ocenit kreativní věci,“ uzavírá Kožucharov.
MARTIN KOŽUCHAROV * Žije ve Zlíně s manželkou Detelinou, synem a dcerou. * Je mu 41 let. * Vystudoval pražskou Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, obor průmyslový design. * Jeho otec Borislav Kožucharov je uznávaný výtvarník akademický sochař. Společně s otcem v roce 1991 založili studio Bork Design. * Oceněná vinná lahev Theresia karafa je z čirého skla, zdobí ji dvojitý vystouplý lem. Lahvi dominuje reliéf s erbem tří klíčů, znakem Tereziánských sklepů. * Přestože působí robustnějším dojmem, váží jen půl kila, podobně jako jiné standardní vinné lahve. * Má decentní etikety, z nichž zadní je zcela průhledná.
