Objížděl město a kreslil plán
Připravuje snad nejdůležitější dokument pro Liberečany – nový územní plán. Architekt Jiří Plašil zná všechny čtvrti do detailu a hlavně ví, jak by mohly vypadat za dvacet let. „Nejsem politik, a tak si mohu dovolit říkat jim i nepříjemné věci,“ tvrdí Plašil.
Na předposlední ze šestnácti besed o územním plánu v libereckých Pavlovicích lidi zajímalo, jestli mizerné místní silnice město opraví nebo postaví nové, jestli nebude stavět náměstí na soukromých pozemcích nebo jestli jim nezruší zahrádky.
Máte za sebou patnáct besed. Která z nich byla nejrušnější a proč?
Asi ta první v Lidových sadech, kde jsme možná vypadali trochu nejistě. Lidé tam dost razantně vyjadřovali obavy z našeho návrhu přeložky Sovovy ulice. Bez toho, že by si prostudovali podklady, podlehli nenávistné masáži místních aktivistů.
Liberečané se hodně bouří proti převodu zahrádek na pozemky k bydlení. Jaké důvody k takovému nápadu město vedly?
To jsme městu doporučili my. Stavební úřad má kolem stovky žádostí na změnu zahrádek na bydlení. Řada lidí na nich stejně bydlí, ale nemají připojení na elektřinu, vodu, kanalizaci ani popelnice. Podle nás by měl vývoj směřovat spíše ke kvalitnějšímu vlastnímu bydlení. Aby lidé neřešili rekreaci samostatnými zahrádkami.
Lidé mají strach, že jim vedle zahrádky někdo postaví panelák.
Rozhodně ne. Pro plochy, kde jsou dnes zahrádky, platí jasné podmínky prostorového uspořádání, které umožní pouze výstavbu rodinných domů přiměřených velikosti pozemků i charakteru místa. Navíc, pokud se tam bude někdo chtít trvale usídlit, musí být napojený na dopravní a technickou infrastrukturu města, což je ve většině lokalit drahé. Proto jsou tam dosud zahrádky.
Může radnice zahrádky vyvlastnit?
Vyvlastnění, spíše bych to nazval nucený odprodej. Je sice standardním, ale opravdu krajním řešením v případech, kdy město potřebuje důležité dopravní a technické stavby nebo například protipovodňové zábrany, nemůže se s majitelem pozemku dohodnout a nemá jiné řešení.
To ale rozhodně není případ zahrádek. Lidé, kteří je vlastní, mají nakládání s nimi plně ve své režii, v rámci pravidel územního plánu samozřejmě.
Co bude s připomínkami, které na besedách zazněly?
Ve středu 11. května pořádá město v libereckém domě kultury veřejné projednání.
Díky tomu, že se lidé vyjádřili již na besedách, očekávám spíše připomínky od úředníků, například ochranářů nebo vodohodohospodářů.
Pak odbor strategie a územní koncepce magistrátu připomínky utřídí a na základě našich doporučení zpracuje pokyny pro změnu návrhu. Zastupitelstvo je, doufám, schválí, my dokumentaci upravíme a proces projednávání začne nanovo.
Co je podle vás největší věcnou změnou připravovaného plánu oproti tomu dřívějšímu?
Usilujeme o dopravní zklidnění zabydlených čtvrtí a taky celého centra díky silničnímu okruhu.
Současně řešíme historický nedostatek cest vhodných pro městskou hromadnou dopravu, hlavně na západním okraji města, doplňujeme místa pro umístění cyklistické trasy, jako například podél řeky Nisy.
A co jste si z besed odnesl vy osobně?
Zpočátku jsem měl pochybnosti. Mám zkušenost, že lidé prosazují své požadavky a celé město je moc nezajímá.
Teď jsem docela městu vděčný. Mám vůči lidem čisté svědomí, zejména v případech, kdy nemohu doporučit, aby plán vyhověl jejich požadavkům.
Dostal jsem šanci vysvětlit i některé nepříjemné pravdy, což se politikům mnohdy nechce. A byl jsem docela překvapen, jak kultivovaný, až na tu první, měly besedy průběh.
Musel jste hodně podrobně studovat město, abyste byl v obraze?
Liberec znám, žiju tady asi třicet let, dělal jsem pro město i soukromníky řadu dílčích prací, například regulační plány pro Pavlovice, Vesec, Harcov, Skřivany.
V poslední době jsem si ale město cíleně projížděl na kole a motorce, abych byl opravdu v obraze.
