Ve Frýdku-Místku přibylo lidí, kteří nemají peníze na oblečení či hračky pro své děti. Jejich spásou je takzvaný sociální šatník. Uvnitř to vypadá jako v second handu. Za zboží ale lidé nemusí platit. Stačí, když prokážou, že nemají peníze. „Přišel jsem si pro něco teplého,“ vysvětluje Libor Gürtler, který žije už několik měsíců na ulici. „Zima se blíží, takže si beru rifle, trička, svetry a hlavně teplou bundu,“ dodává Gürtler.
Boty ano, trenky ne
Zhruba padesátiletý muž nebyl vždycky bezdomovcem. Vyučil se zámečníkem, chvíli pracoval, pak žil dlouhé roky s matkou. Po její smrti skončil na ulici. „Bydlím v takové garáži nedaleko hřiště. Nemá dveře, tak jsem rád, že tu mají hodně teplých věcí,“ říká Gürtler spokojeně. Hřejivé spodní prádlo ho ale nezajímá. „Nemám ho moc kde prát. Vzal bych si ještě boty. Škoda, že tady na mě žádné nemají,“ lituje Gürtler.
Častým návštěvníkem zvláštního obchodu je i Anna Hrochová. Nechodí sem ale proto, aby se oblékla. „Nosím sem svoje oblečení, věci po dětech nebo věci, které jsem nakoupila v second handu,“
přibližuje bývalá zdravotnice Hrochová. Říká, že dříve taková nebyla. „Když jsem měla malé děti, tak
jsem moc na charitu nepřispívala. Teď můžu. Mám to štěstí, že se mám lépe než spousta jiných lidí,“ sděluje důvody, proč sem přinesla zimní věci šedesátiletá Hrochová.
O sociální šatník se stará Martina Hölblingová z ADRY. „Máme tady všechno od obnošených věcí, hraček, bot, ručníků, hygienických potřeb, až po ponožky,“ přibližuje sortiment Hölblingová.
Většina věcí na regálech prošla její přísnou kontrolou. „Od lidí nebereme moc staré oblečení jako třeba pánské obleky, věci ze silonu, děravé nebo špinavé oblečení,“ vysvětluje Hölblingová.
Grete Laufersweilerová pracuje v šatníku od jeho vzniku. Pod palcem má evidenci o návštěvnících.
„Nechceme, aby šatník zneužívali lidé, kteří peníze mají. Ti, co si chtějí něco vzít, musejí prokázat, že jsou bez domova nebo práce. Třeba mít potvrzení z úřadu práce. Až si něco vyberou, zapíšeme jim to ke jménu. Tak víme, kolik si toho vzali,“ zdůvodňuje záznamy Laufersweilerová. „Jsem tady už pět let. Zájem určitě stoupá. Jen je škoda, že nechodí více i maminky. Věcí pro ně a děti tady máme hodně,“
láká Laufersweilerová.
vědi V krabicí
V krabicích, v regálech, na poličkách jsou vystavené pleny, dětské deky, hračky. Pro jednu z nich si přišla Marie Brantalová. „Beru si to pro vnučku. Jsem tady dnes poprvé. Když se na ty věci dívám, tak jsou i hezčí než v normálním obchodě. Takovou hračku bych dnes ani nesehnala,“ ukazuje plyšového
medvěda Brantalová. Věci, které dárci do šatníku donesou každý týden, by naplnily i patnáct pytlů. Během jednoho dne sem přijde až sto návštěvníků. Loni sem zavítalo téměř tisíc osm set lidí. Letos už jich bylo o sto více.
