Obraz krve a rozmačkaných malin

Jan Soukup
Nehoda tramvajové soupravy plné výletníků v jednom jediném okamžiku změnila život mnoha ústeckých rodin a zapsala do dějin města smutný rekord.

Cesta z oblíbených „borůvkových a malinových“ výletů tramvají do Telnice se stala 13. července 1947 osudnou pro ty, kteří nastoupili do spoje směr Ústí v 16.38 hodin.
Souprava havarovala. Byla to jedna z nejhorších nehod městské dopravy nejen v České republice, ale i ve střední Evropě. Třicet mrtvých, pětačtyřicet těžce a jedenatřicet lehce zraněných. Očitým svědkům nikdy nezmizel z paměti obraz krve a rozmačkaných malin.

Brzdil vší silou

Vykolejila v místě za Valérovým kopečkem na Bukově, kde je jeho spád 52,85 až 65,37 promile. „Soupravě selhaly brzdy, v zatáčce se motorový vůz naklonil a zachytil o železný sloup elektrického vedení. Tím, jak se vymrštil, vlečný vůz narazil do vlečného vozu linky číslo 5, který stál na vedlejší koleji. Podle svědků se řidič Oldřich Ridvan snažil do poslední chvíle brzdit i s použitím písku,“ popisuje detaily havárie České nezávislé dopravní sdružení na stránkách mapujících historii ústeckého tramvajového provozu.

Vždyť on nás zabije!

Začátek jízdy se zdál být normální, tramvaj zastavovala tam, kde měla. Až po stanici ve Všebořicích, kterou už doslova proletěla a začala nabírat rychlost. V další ostřejší pravotočivé zatáčce, kde byla i výhybka pro začínající dvoukolejnou trať do města, se vlečný vůz naklonil na levou stranu a vypadl z kolejí.
„Maminka vykřikla: Vždyť on nás zabije, podívejte se, jak s námi jede! Vzápětí přišel náraz do prvního příhradového stožáru nesoucího trolej. První, co jsem cítil, byl hrozný tlak na prsou, který mi bránil dýchat a pak už nic nevím. Probral jsem se až v předzahrádce domku, kam se zřejmě odkládaly oběti nehody. A tam mě jako zázrakem objevil můj tatínek, kterému ani zranění nezabránilo, aby pátral po svém malém synkovi,“ popsal situaci Jindřich Mach, který se obětí ústeckého tramvajového neštěstí stal jako pětiletý kluk.
Fotografie jízdenky z osudné cesty a velkého střepu, který se Jindřichu Machovi při nehodě zapíchl do obličeje, jsou součástí dokumentů v knize Martina Zubíka a Martina Krska Tramvajové neštěstí v Ústí nad Labem. Městský archiv ji s DVD přílohou vydal v roce 2007, k šedesátému výročí události, která otřásla městem.

Pomník obětem

Ve stejném roce se díky nezdolné iniciativě Českého nezávislého dopravního sdružení, ústeckého archivu a pamětníků dočkala hrůzná událost také pomníku. Stojí nedaleko místa havárie, k níž došlo přibližně u dnešního přechodu pro chodce, spojujícího chodníky pod bukovským rondelem. Policejní vyšetřovatelé přisoudili vinu řidiči osudové tramvaje Oldřichu Ridvanovi. Muž, který ten den neměl „šichtu“, ale tuto jízdu vzal za kolegu, sám při neštěstí zahynul.
„V každém případě porušil přepravní řád. Vlečný i motorový vůz měly kapacitu po čtyřiačtyřiceti pasažérech, ale v soupravě jich jelo 140. Řidič měl trvat na tom, aby dvaapadesát přebytečných lidí vystoupilo,“ konstatuje ředitel ústeckého archivu Vladimír Kaiser.
Protože vzpomínky na válku byly ještě příliš živé, objevily se i spekulace o sudetoněmecké sabotáži.
Jako nejpravděpodobnější příčina se však jeví technická závada. I když vzpomínky pětiletého chlapce nemohou být důkazním materiálem, Jindřich Mach si na nehodu živě pamatuje.
„Po dlouhé době čekání tramvaj dorazila do stanice a již vystupující lidé nám sdělovali zneklidňující informace typu: nějak mu to nebrzdí, přejel jednu zastávku. Dokonce si pamatuji, že jeden z cestujících se ptal řidiče, proč s tramvají vůbec vyjel. A ten mu odpověděl, že žádný jiný vůz nebyl,“ vzpomíná Mach.

Počátek konce

Pohřbu obětí katastrofy, který se konal 18. července 1947 na Mírovém náměstí, se zúčastnilo na třicet tisíc lidí. Včetně tehdejšího ministra vnitra Václava Noska.
Tramvajová linka do Telnice zanikla roku 1955. Zrušení oblíbené, i když obrovskou tragédií poznamenané elektrické dráhy bylo počátkem konce ústeckých tramvají. Poslední vyjely roku 1970.

Tramvaje v Ústí nad Labem

Tramvaje jezdily v Ústí nad Labem v letech 1899 až 1970
Kromě tragédie na Bukově se stalo pouze několik nehod, jen s hmotnou škodou
První havárie byla v Hrnčířské ulici, kdy se tramvaj srazila s koňským povozem.