Lawndale Theatre v Chicagu
Lesk a slávu dob minulých už sál Lawndale Theatre v Chicagu připomíná jen vzdáleně. Sál s 2200 místy se slavnostně otevřel 19. října 1927 při příležitosti promítání „Dívky z Ria“. Sál vlastnilo několik majitelů, v polovině třicátých let dokonce na chvíli patřil společnosti kontrolované Frankem ” The Enforcerem” Nittim, jedním z Al Caponeho mužů. Není tedy divu, že opona naposled spadla roku 1961, kdy byl na jeho schodech zastřelen kápo jednoho z gangů. V posledních letech před jeho definitivním uzavřením v roce 2005 byl sál využíván už jen jako kostel, čímž v podstatě připomněl profesi svého autora, jelikož autor designu divadla William P. Whitney byl známý především pro své návrhy kostelů.
Opuštěná rezidentní oblast v Keelung, Taiwan
Neděje se to jen u nás, i na Tchajwanu se developeři občas přepočítají. Tato rezidentní oblast v Keelungu je toho skvělým příkladem. Zde se po bankrotu firmy v roce 1997 práce zastavily, projektu se už nikdo neujal a příroda se postarala po svém. A tak vznikla fascinující podívaná, za kterou se sjížděli turisté z celého světa – paneláky v pralese.
Potopená jachta Mar Sem Fin
V jednom obyčejném, bouřkovém a třeskutě ledovém dubnovém dni opustilo štěstí čtveřici námořníků na břehu Antarktidy. Na jejich jachtu Mar Sem Fin (Nekonečné moře) se z části dostala voda z vysokých vln, která s klesající teplotou zmrzla a roztrhala její trup. Posádka brazilského plavidla, která zde natáčela dokument o Antarktidě, byla zachráněna, avšak loď zůstala potopená těsně pod hladinou mělkých vod Maxwell Bay of Ardley Cove. Díky průzračné arktické vodě se můžete podívat na vrak, jako kdybyste ho měli doma v akváriu.
Pegasus
Na jižním pólu není kvůli podmínkám nouze o nešťastné události. Den 8. říjen 1970 se stal osudným i letadlu C121 Lockheed Constellation „Pegasus“, které ztroskotalo na provizorním letišti v Antarktidě poté, co se pokoušelo přistát v nulové viditelnosti. Posádka nehodu přežila a k poctě této tragické události s dobrým koncem bylo letiště přejmenováno na „Pegasus“, podle letadla, jehož trosky dodnes ovívá arktický vítr v blízkosti letiště, na které už nedoletělo.
Pripjať
Toto město duchů snad ani není třeba představovat. Jeho jméno se navždy zapsalo do dějin 26. dubna 1986 po výbuchu v nedaleké černobylské jaderné elektrárně - největší jaderné katastrofě v novodobých dějinách. Město, jež obývalo téměř 50 000 lidí, převážně zaměstnanců elektrárny ve věkovém průměru do 30 let, se ze dne na den vylidnilo a dnes tu je jen kompletní zamořená městská infrastruktura, kterou si ale po splnění určitých podmínek lze na omezenou dobu prohlédnout. Neodmyslitelným symbolem města i celé katastrofy se stalo ruské kolo v opuštěném zábavním parku.
Holland Island, Maryland
Zde je řeč o případě, kdy si „příroda bere zpět“. Ostrov u pobřeží státu Maryland, jenž byl od 1850 osídlen převážně rybáři a vodáky, se do roku 1914 mohl pochlubit 340 obyvateli. Od onoho roku začala bažinatá pevnina od západu erodovat a do moře pak postupně zmizel téměř celý ostrov. Na fotografii z 2010 je zachycen poslední stojící dům uprostřed místa, kde kdysi stávalo okolo sedmdesáti domů.
Kolmanskop, Nambie
Nejen voda dokáže potopit město. Opuštěné město Kolmanskop se pro změnu doslova topí do písku nambijské pouště. Než se město vylidnilo po první světové válce, bylo velmi bohatým nalezištěm diamantů. Ty první třpytivé kamínky zde nalezl německý traťový inspektor August Stanch, a právě proto i první dělníci zde byli také z Německa. Ti si stavěli i domy v německém architektonickém stylu, což dalo vzniknout zajímavé kombinaci s pouští. Město se nazývá podle řidiče opuštěného spřežení Johnym Colemanovi, který ho nechal nedaleko napospas při písečné bouři. Osada je veřejnosti volně přístupná, avšak připravte se, že právě kvůli přibývajícímu písku se místnostmi budete muset brodit po čtyřech.
Christ of Abyss
Bobová a sáňkařská dráha, Sarajevo
Když v Sarajevu stavěli sáňkařskou dráhu pro zimní olympiádu 1984 za 563,209,000 dinárů, asi by investovali jinak, kdyby věděli, co za pár let celý Balkán postihne. Olympijské hry a dokonce i Mistrovství světa tu sice stihli přivítat, ale po vypuknutí války na Balkáně v roce 1991 už dráha pohostila jen dělostřeleckou jednotku sarajevských partyzánů. Kvůli vojenské přítomnosti se dráha stala terčem tvrdého ostřelování, které jí kompletně poselo děrami. Barevný doslov za krátkým osudem dráhy pak udělali místní sprejeři svými grafitti.
Bývalé hlavní sídlo komunistické strany, Bulharsko
Bulharští komunisté se ve svém kolosálním horském sídle ohřáli jen asi osm let, do pádu režimu. Sídlo, které bylo pýchou bývalého režimu, i přes svůj dezolátní stav, o nějž se zasloužil čas a zloději, stále budí úžas. Několik iniciativ hodlalo zrekonstruovat toto „bulharské ufo“, ale ani vize zisku z turistického ruchu nepřekonalo strach z investice 20 milionů dolarů. I přesto místo bohatě navštěvují dobrodružní turisté, kteří si při vstupu můžou nad vchodem přečíst velký červený nápis „Forget your past“(zapomeň na svou minulost) – který se připisuje pocitu hanby mladých Bulharů za svou minulost.
