Nebýt Michala a Miroslava Sklenářových ze Šternberku, hokejové hvězdy jako Marian Gáborík či Brad Richards by si při nedávném utkání s pražskou Spartou ani nenabrousily brusle. Oba bratři společně dělali podporu slavným Rangers z New Yorku, kteří v Praze sehráli přátelský zápas. Čtyřiadvacetiletý Miroslav už loni takto pomáhal při startu NHL v Praze týmu Phoenix Coyotes. Michal pak Bostonu Bruins.
„Organizátoři loni hledali pomocníky, kteří by dělali spojku mezi českým prostředím a týmem NHL. Brácha zařídil potřebné věci a my pak uspěli u pohovoru. Celé to domluvil a udělal chybu, že se mě zeptal, u kterého mužstva chci být. Bez váhání jsem zvolil Boston. Pak už jsme se o tom nikdy nebavili. Možná proto, že jsem starší. Byl ale také spokojený. Ve Phoenixu byli tři Češi a užili si spoustu zábavy,“ říká Michal Sklenář.
Večeře s Krejčím
Jejich pracovní náplní bylo pomáhat realizačním týmům. Hektickou atmosféru, kdy je potřeba všechno stihnout včas, si ale užívali. „Více na mě zapůsobil Boston, protože s nimi jsem byl osm dní v kuse od rána do večera. Zatímco s Rangers jsme byli jen tři dny. Před rokem s Bruins to bylo jiné. Když se jelo například do Liberce na zápas a my nachystali veškeré zázemí a zařízení, tak pak bylo volno. S celým realizačním týmem jsme potom vyrazili do města. Další večer potom na procházku historickou Prahou, zakončenou večeří, kam nás pozval útočník David Krejčí,“ pokračuje šternberský rodák.
I přesto, že spolupracovali s nejlépe placenými sportovci, oba svorně říkají, že hvězdné manýry u nich nespatřili. A to si třeba kanadský útočník Richards v nadcházející sezoně v dresu Rangers vydělá dvanáct milionů dolarů. „Je to normální pohodový člověk. Stejně tak kapitán Bostonu Zdeno Chára, který se po každém tréninku nebo zápase bavil s novináři a fanoušky. Zároveň se trpělivě a ochotně podepisoval. Jsou to maximální profesionálové. Nemám zkušenosti ze zákulisí jiných sportovních odvětví, ale když vzpomenu na některé zápasy naší fotbalové reprezentace, tak to vypadalo jako odchozené. Kdežto hráči NHL dřou naplno, protože vědí, že na jejich místo čekají další,“ míní sedmadvacetiletý Michal Sklenář.
Po každém tréninku následovala individuální část, kdy hráči pracovali na svých dovednostech. Loni si bostonský Mark Recchi pořádně přidával i ve svých dvaačtyřiceti letech. „Když jsem ho však viděl bez výstroje, tak jsem nevěřil, že to je borec z NHL. Svalnatou vypracovanou postavu měl, ale roky nezastavíš. Připomínal mi Mela Gibsona,“ říká starší z bratrů.
Slavný veterán se letos s kanadsko-americkou ligou loučil na vrcholu, když vyhrál Stanley Cup. Slavnou trofej potom mohl na vlastní oči vidět i Michal Sklenář, protože se znovu potkal s Davidem Krejčím na jeho oslavě s pohárem.
Věčné cestování
Život členů realizačního týmu je podobný jako u hudebníků na turné. „Člověka ta práce musí bavit. Jsou pořád na cestách. Svoje věci si vždy vozí sebou. Připomíná mi to koncertní šňůru. Z hokeje jsme ale skoro nic neviděli, protože jsme pořád něco připravovali. No a během druhé a třetí třetiny jsme již balili a chystali je na odlet,“ doplňuje Michal Sklenář.
Oproti minulému roku se i více namluvili. Jinak byla jejich náplň práce obdobná. „Letos jsme více komunikovali, protože se musela Tesla Arena narychlo připravit. Často jsme řešili věci s elektrikáři. Rangers si přivezli sušáky, brusky, šicí stroje a další. Protože ale mají v Americe jinou voltáž, tak bylo potřeba tyhle věci předělávat. Z českých techniků nikdo pořádně anglicky neuměl, tak jsme s bráchou hlavně překládali,“ pokračuje Michal Sklenář.
Nakonec si našli čas i na rozhovor se svými americkými kolegy, kterým pomáhali. Dozvěděli se, že v týmu Jezdců je silná česká stopa. A jak se hrdí Rangers dívají na fakt, že jejich bývalá hvězda Jaromír Jágr nosí dres velkého rivala z Philadelphie? „Brali to jinak než fanoušci. Padala jen slova uznání,“ uzavřel Michal Sklenář.
