Od brouka Pytlíka k Božím bojovníkům

Roman Franta namaloval šokované jeptišky, Richard Fischer s Lenkou Královou zachytili na plátnech lidi z Tábora. Dvojice výstav začala minulou středu.

Středa, pět hodin odpoledne, v táborské galerii U Radnice začíná vernisáž výstavy Romana Franty OPEN – Bůh je v detailu. Sotva si hosté stačí loknout vína pod obrazem ženské bradavky, už je čeká rychlý přesun přes Žižkovo náměstí do vodárenské věže. Tam v půl šesté Richard Fischer a Lenka Králová představují Boží bojovníky.
Sezimoústecký rodák Roman Franta přivezl do Tábora mix své tvorby. „Je to takový guláš. Jsou tu úplně nové věci, ještě nevystavované, starší plátna i kousky z mé poslední, mediálně velmi úspěšné výstavy v Praze,“ naráží Franta na kauzu kolem výstavy v Nové síni patřící řádu voršilek.
Podle Franty se místní galerista zalekl, že by jeptišky ve svých prostorách nevydýchaly umělcův obdiv k ženskému tělu. Závadná místa prý proto bez vědomí malíře přelepil černými puntíky ještě předtím, než vůbec řádové sestry stačily být pohoršené.
„Přišel jsem do síně na natáčení s televizí. Pročítal jsem si návštěvní knihu a tam někdo psal: Škoda těch černých puntíků. Ptal jsem se galeristy, co to má být. On ukázal na okno, kde byla vylepená černá kola, která sundal až kvůli televizi,“ vysvětluje Franta. Výstava měla rázem větší reklamu, než si umělec mohl představit. Na situaci hned reagoval malbou šokovaných voršilek.
„Tady v Táboře na mě snad cenzoři nepřijdou,“ směje se malíř. Na obraz nahé ženy na motorce dokonce sám umístil černé kolečko s nápisem autocenzura.
„Je pohyblivé. Divák si může zakrýt, co chce,“ dodává s úsměvem. Právě humor je typický pro jeho tvorbu, stejně tak důraz na detail. „Mám rád dotažené věci. Chci, aby se lidé podívali na obraz a mohli najít detailů hned několik. A to se, myslím, povedlo,“ říká výtvarník. Víc název výstavy Bůh je v detailu už nevysvětluje. Nejnovější díla, která do Tábora přivezl, jsou úpravy kalendáře Jindřicha Štreita. „Fotograf ho mně a dalším výtvarníkům nabídl k předělání,“ upřesňuje Franta, který vedle Štreitovy nahé modelky přidal na pohovku svého oblíbeného brouka Pytlíka. Ten provází diváka celou výstavou. Na obrazech poskakuje okolo obnažených žen. „Že se někomu zdají mé obrazy neslušné? To není přece žádné porno, to je nadsázka,“ uzavírá malíř.
Rastrované fotky převedli na plátno hudebník Richard Fischer a návrhářka interiérů Lenka Králová. Soubor pojmenovali Boží bojovníci. „První byl název, pak výběr lidí. Nafotili jsme ty, kteří jsou podle nás velmi spjatí s Táborem, a přemalovali je,“ vysvětluje Králová. Spolu s Fischerem tvořila asi měsíc po nocích a po večerech. Specifický, trochu popartový styl malby Táborským sluší. Nejvíc ohlasů získali Hillary Binder a Chris Rankin, hudebníci žijící v Táboře. Fišer s Královou za jejich podobizny namalovali americkou vlajku, místo hvězdiček obsadily husitské kalichy.
Další z Božích bojovníků, Martin Dřevo, zas stojí na plátně se skateboardem v ruce, za sebou má stádo růžových prasátek. „No skvělý. Jsem spokojenej. Holt jsem řeznickej. To beru,“ směje se nad svou podobiznou.
Fischer s Královou připravili k výstavě i suvenýry – placky s portréty svých modelů. Partnerka Martina Dřeva neváhala a hned si připíchla svého muže na bundu.