Od rýsovacího prkna utekl k řidítkům | E15.cz

Od rýsovacího prkna utekl k řidítkům

Tomáš Gladiš

Do pedálů pořádně šlápnul až v osmnácti letech. Dnes je ale Karel Hartl z Hranic jedním z nejlepších českých maratonců na horských kolech.

Nejen za slunečného počasí, ale i v dešti a zimě se po silnicích v okolí Hranic prohání na kole. Za řidítka usedá prakticky denně a našlape až 120 kilometrů. Ale až po návratu z práce. Cyklistice je hranický biker Karel Hartl ochotný věnovat veškerý svůj volný čas. Jinak by těžko byl tak dobrý.

„Bez sportu si neumím představit život,“ říká cyklista, který je další osobností seriálu Generace 77. Jako dítě zkoušel atletiku a v pubertě se pět let věnoval košíkové. „Jednou měl jet s basketbalovým mužstvem do Itálie, ale my mu tehdy za stejné peníze raději koupili kolo. A někdy říkáme, že to byla největší chyba našeho života,“ říká s nadsázkou otec třiatřicetiletého závodníka Karel Hartl starší.

Cyklistika jeho synovi učarovala. V sedle začal nejdříve pokořovat nejbližší okolí a později se vydával na výlety dál. „Jednou jsem se byl podívat na dojezd etapy Závodu míru na Lysé hoře. Ta atmosféra kolem závodu mě úplně pohltila,“ vypráví Hartl o tom, co jej přivedlo k závodění na silničním kole.

Kolo místo školy

Ještě než se začal cyklistice věnovat naplno, vystudoval průmyslovku v Lipníku nad Bečvou. „Snad proto, že ji vystudovali i můj táta, teta a prarodiče. Máme to asi v genech,“ podotýká Hartl.
Studium jej bavilo, nejvíce odborné předměty jako geodézie či dopravní stavitelství. A právě dopravě se chtěl věnovat i dál. Jeho další kroky tak vedly na Vysoké učení technické do Brna. Od rýsovacího prkna ale Hartl stále častěji odbíhal do sedla kola. Studium proto po třech letech ukončil. „Už jsem časově nestíhal kombinovat náročný cyklistický trénink a studium. A taky jsem chtěl být finančně nezávislý,“ vysvětluje Hartl své tehdejší rozhodnutí.

Zpočátku to ani v cyklistickém sedle neměl snadné. „Karel začínal na kole později, až v mužích, takže začátky měl těžší,“ říká Jaroslav Bartoš z hranické Sigmy. Absolvovat první trénink nabídnul Hartlovi vynikající cyklista Vladimír Švehlík. A tehdejší nováček si nevedl vůbec zle. „Na rovině a ve zvlněném terénu měl problémy, ale v pořádném kopci všem zatápěl,“ vzpomíná Bartoš.

A dřina se vyplatila. Hartl se brzy stal členem profesionálního týmu Joko. Dokonce se mu v jeho barvách málem splnil velký sen. „Byl jsem ve výběru pro Závod míru. Ale těsně před tím na jiných závodech v Polsku pršelo. Nachladil jsem se a nemělo smysl jet tak těžký závod,“ lituje hranický cyklista. Tehdy doufal, že se na něj podívá příští rok. Ale svému cíli absolvovat Závod míru už se nikdy nepřiblížil. Tým Joko totiž zkrachoval.

Hartl se však nenechal od cyklistiky odradit. Nastoupil do firmy na stavební systémy a znovu začal v rodném městě závodit za Sigmu. „Na začátku sezony 2006 jsem jen tak vyzkoušel závod horských kol a zalíbilo se mi to,“ vzpomíná Hartl. Od té doby se tak trochu převtělil do noční můry cyklistických profesionálů. Jezdí s nimi vyrovnaně a pravidelně je i poráží, přitom jako jediný z nejužší české špičky chodí ještě do zaměstnání.

Mezi cyklisty se říká, že kdo začne u silniční cyklistiky, už u ní zůstane navždy. Karlu Hartlovi se ale proměna povedla dokonale. Má doma dva tituly mistra republiky, vítězí v závodech českého poháru a daří se mu i za hranicemi republiky. „Nejvíce si cením loňského stříbra z mistrovství Evropy kategorií masters,“ říká sportovec.

Jeho úspěch se skrývá v dennodenní dřině. Vstává před pátou a v zaměstnání vyrábí stropní prvky. Celý den je na nohách. „Po práci jezdím na kole, klidně i přes sto kilometrů. A o víkendech závodíme,“ popisuje Hartl svůj zápřah. Množné číslo používá záměrně, na kole totiž jezdí a závodí i jeho manželka.
„Lenka si přes internet podala inzerát „bikerka hledá bikera“. Moje maminka jí bez mého vědomí odpověděla a pak řekla, že mi píše nějaká Lenka. Byl jsem hodně překvapený, ale vydrželo nám to dodnes,“ vypráví s úsměvem Hartl.

Pořád v pohybu

Dnes jezdí za tým Kellys-Bikenrach a na závodní úrovni se chce cyklistice věnovat, dokud ho bude bavit a bude mít výsledky. „Někdy jsem z toho všeho hodně unavený. Ale dokud přichází úspěchy, stojí za to tu dřinu podstupovat,“ vysvětluje Hartl.

Jeho úspěchů si cení i rodina. „Jsme rádi, že se mu daří. Ale zároveň víme, co všechno tomu musí obětovat. Když někde vyhraje, vypadá to jednoduše. A přitom málokdo ví, kolik je za tím ve skutečnosti dřiny,“ říká Hartlův otec.

Pro jeho syna je sport a pohyb nutnou, ovšem vítanou součástí života. Když nesedí na kole, tak běhá, plave, hraje squash nebo se věnuje turistice. „Na to bývá čas hlavně na podzim po sezoně. Chodíme po horách, to je velký relax,“ libuje si Hartl.

Většinu horských túr absolvuje s fotoaparátem na krku. Právě focení je jeho další velká vášeň. Má tolik povedených snímků, že by vydaly na velkou výstavu. „Kdo ví, třeba k tomu jednou dojde,“ říká tajemně hranický sportovec, který si ze všeho nejvíc přeje zůstat zdravý.

Máte tip na zajímavou osobnost do seriálu Generace 77?

Autor: Tomáš Gladiš
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!