Učitelku plavání Hanu Pecháčkovou znají generace Táboráků jako paní s tyčí. „Všechny děti mi tu tyč připomínají. Prý se jí bály. Přitom byla na to, aby se jí v krizové chvíli chytily,“ směje se třiapadesátiletá energická sportovkyně.
Vstává brzy ráno, uvaří a běží do práce. A to doslova. Každý den čtyři a půl kilometru za devatenáct minut. Na stadionu učí plavat nejen děti, odpoledne masíruje, seče zahradu, tráví čas s vnoučaty. Vše naplno. Až její běh ztratí styl, přesedlá prý na kolo. Podle její energie to asi bude za dlouho.
Topila jste se někdy?
Jednou. Byly my čtyři roky, šly jsme se sestrou k Jordánu. Nikdo si mě nevšimnul. Naštěstí jsem pod vodou chytila něčí nohy a po nich vyšplhala. Od té doby mám k vodě velký respekt.
Lidé často po takovém zážitku zanevřou na plavání. Z vás se ale stala jeho učitelka.
U mě blok nevznikl. Vím, co si můžu dovolit. Tady na bazénu často lidé přeceňují síly, hecují se, plavou na čas a pak se topí. Nedávno tu záchranář plaval pod vodou, ale na kyslíkový dluh. Museli ho vytáhnout a oživovat.
Je sezona a vy děláte plavčici na venkovním bazénu. Jak dlouho už?
Dvacet osm let. Z toho mě chytá velká nostalgie. Vždyť já jsem inventář! Pamatuji ještě starý betonový bazén. Vzpomínám, jak jeden pán chtěl vnoučkovi ukázat šipku a zadřel si beton až do čela. Jenže nechtěl k doktorovi, tak jsem mu ty kousky vybírala pinzetou já. To mi kolegové připomínají, jak jsem se na to vrhla.
Z práce plavčice musíte mít vůbec bohaté zážitky.
Někdy jsou to spíš trapasy. Někdo si nechal koženou tašku u oken, což se z hygienických důvodů nesmí. Tak jsme hlásili, ať ji majitel sundá. On přišel a říká: To není kožená taška, to je moje protéza, noha. Nebo na mě volala rozklepaná kolegyně, ať skočím do bazénu, že tam klouček ztratil oko. Vylovila jsem ho, kluk ho vzal, nasadil a plaval dál. Dobře si pamatuji paní, co uklouzla a zlomila si kotník. Byla hodně v šoku. Rychle jsme našli manžela, aby ji uklidnil. On povídá: Vlastičko, kde máš vkladní knížky? Ona se začala strašně smát a byla v pohodě.
Naučila jste plavat většinu Táboráků. Je to tak?
Asi i jo. Když jdu městem, půlka Tábora mě zdraví. Hlavně děti: Mamí. To je paní, co mě naučila plavat. Kromě školních dětí učím i malé od tří do šesti let. To je radost! Jsou i tříletí, kteří uplavou bazén znakem. Malinký tuhle přišel a povídá: Jak se jmenuješ? Odpověděla jsem a on: Pecháčková, dívej se! Skočil šipku a plaval. Učila jsem i čtyřicetiletou Indku a dospělé Vietnamce. Ti se naučili za pět lekcí. Teď radím bývalému řediteli slovenského Národního divadla.
Lidi vás znají i díky masážím. Maséry i školíte?
No jasně. Kdo si neudělal masérský kurz u Pecháčkové, není in. Dělám si legraci, ale kurzy u mě prošlo přes pět set lidí. Přitom jsem měla být soustružnicí. Rodiče razili heslo, že řemeslo má zlaté dno. Pět let jsem dělala v Brisku, pak jsem utekla. Ty chlapský řeči, to bylo moc.
Přitom sama říkáte, že jste měla být chlap.
Mám v sobě tu energii, adrenalin, soutěživost, zaměření na výkon. Odučím děti, jiný je odrovnaný, já jdu masírovat. A to mě zas nabije, že můžu lidem pomoct. Navíc jsem ve znamení lva. Musím stále něco dělat, oheň musí stále hořet.
Váš program musí být neskutečně nabitý. Jak vypadá váš všední den?
Před šestou vstanu, dám si to moje kafíčko s mlíkem. Uvařím pro manžela a běžím na stadion. Z Blanického předměstí, kde bydlím, to beru přes obchvat. Čtyři a půl kilometru za devatenáct minut. Soutěžím i s autobusem. Dokud se můj běh podobá běhu, je to dobrý. Až ztratím styl, přesedlám na kolo.
To ještě chvíli potrvá. Vždyť jste teď vítězila v republikových bězích a předbíhala pětatřicetileté. Atletika je moje láska, dělám ji od deseti let. Teď běhám veterány, kategorii nad třicet pět. Byla jsem dvakrát druhá a jednou třetí. Za dvě hodiny jsem uběhla čtyřstovku, osmistovku i patnáctistovku. Jsem tak trochu blázen.
Co doporučujete lidem, když se teď chodí koupat?
Klasika. Hodně pít, pozor na úpal, nepřeceňovat se. Pokud mají ve vodě problém, nezmatkovat, lehnout na záda a dýchat. A hlavně, naučit se plavat. Plno dospělých to neumí. Špatně dýchají, plavou jak paní radová. Lidi, plavte víc, užijte si to, navštivte saunu, sportujte, nebo alespoň choďte na procházky. Nešetřete se tolik.
