Odborníci pijí vodu z kohoutku, za balenou nevyhazují peníze
Pijte vodu, pijte pitnou vodu! Každý z nás je obklopený reklamou. Ke koupi lákají i prodejci vody v plastových láhvích. V Táboře stojí jeden kubík vody z vodovodního řadu (1000 litrů) třiatřicet korun, tedy 3,3 haléře litr. Jeden litr vody v plastu vyjde kolem pěti korun. Kvalitou se ale od sebe výrazně neliší a podle všeho ani chutí. Čtyři nezávislí lidé obodovali pro redakci Sedmičky čtyři, na první pohled stejné vzorky. První pocházel z táborského pramene Eleonora, druhý z vody z plastové láhve, další byl pořízený z domácí úpravny a poslední vzorek představovala voda z kohoutku.
Voda z pramene vítězí
Nezávisle na sobě se shodli, že voda z pramene je nejchutnější, zatímco voda z kohoutku a z plastové lahve je hodně podobná. Nejhůře dopadl vzorek z domácí úpravny nejmenované firmy.
Z pramene Eleonora pod Švehlovým mostem se lidé občerstvují, někteří si čepují i do zásoby. „Voda z pramene může být kolikrát chutnější, protože cestou na povrch vymyje z podloží minerály a tím získává charakteristickou chuť,“ říká Marcela Štípková ze Zdravotního ústavu v Táboře.
Před rokem si u Zdravotního ústavu nechal udělat orientační rozbor Eleonory odbor životního prostředí v Táboře. „Nejzávažnější ukazatele třeba bakterií fekálního znečištění, dusičnanů nebo organických látek jsou v pořádku. Je to ale jenom základní analýza, proto nejde vodu označit za pitnou,“ zdůrazňuje Štípková. Složení vody u pramenů a studánek je nestálé. Může ho ovlivnit třeba počasí a s ním průsaky nežádoucích látek. Ke stoprocentní jistotě, jestli Eleonora dává skutečně pitnou vodu, je nutný drahý rozbor asi za deset tisíc korun, který by se musel pravidelně opakovat.
Záleží na zdroji vody
Vzorek z malé domácí úpravny neměl valný úspěch. Vždy záleží na tom, jak je voda upravená. Do redakce Sedmičky se dostal vzorek, jehož majitel celou proceduru zanedbal. Odtud možná mdlá chuť. Přesto jsme se nad významem přístroje pozastavili, protože i na Zdravotní ústav se obracejí lidé, kteří chtějí zjistit, jestli úprava vody přes většinou drahé filtry má smysl. „Je důležité analýzou srovnat vzorek před filtrací a po ní. Potom se dá zjistit, zda je nutná. Záleží na zdroji vody. Co se týká filtrace vody z řadu, pochybuji, zda je nutné měnit složení, které vyhovuje přísné vyhlášce,“ sděluje svůj názor Štípková. Sama k přímé spotřebě využívá vodu z kohoutku.
Levná i kvalitní
Proč stál u čtyřčlenné poroty vzorek vody z kohoutku a vody z plastu na stejné rovině? Odpověď nabízí ředitel táborského provozního střediska Vodovodů a kanalizace Václav Fučík. „Troufnu si říct, že voda z řadu je v chemických parametrech z devadesáti procent lepší než voda balená. Je ale nutné si přiznat, že je to zároveň chemický výrobek. Surovou vodu upravujeme v pitnou a narušujeme její přírodně nastavenou rovnováhu. Na druhou stranu je po hygienické stránce zaručena její kvalita, vysvětluje Fučík. Úprava vody má i svoje výhody. Doplňuje se o zdraví prospěšné látky jako vápník a hořčík. Stolní a kojenecká voda z plastu se nijak upravovat nemůže, plní se přímo z vrtu.
Každého někdy doma zarazila hnědá nebo zvláštně bílá voda z kohoutku. „Stane se, že když praskne někde potrubí, voda se zakalí. Je to ale jen krátkodobá záležitost. Zakalení také může vzniknout uvolněním usazenin, kterým nejde v řadu zabránit. Většinou jde o železo, které není nijak zdravotně závadné. A pokud si někdo natočí skleničku bílé vody, způsobí to jen zhuštěný vzduch, který za chvilku vyprchá,“ uvádí závady na pravou míru Fučík. I on využívá vodu z řadu a balené si kupuje pouze minerálky.
