V Británii podle průzkumu, který si nechala vypracovat společnost Silentnight, lídr ve výrobě postelí a matrací, jen každý pátý pár sdílí společné lůžko. Důvody jsou podle průzkumu především praktické: někdo dlouho svítí a čte si, jiný v noci kolem sebe kope nebo neustále chrápe.
Podle studie National Association of Home Builders bude mít 60 procent amerických domů, které se postaví v nadcházejících dvou letech, samostatné ložnice pro každého partnera. To má umožnit soužití s ohledem na vlastní zvyky a požadavky.
Italský psychoterapeut a klinický psycholog Jacopo Valli uvádí, že v Itálii je situace poněkud odlišná. „Možnost spát v oddělených ložnicích se vzhledem k hospodářské krizi stala pro některé utopií. Domy jsou malé a někteří lidé jsou nuceni pronajímat si jen jeden pokoj. Netýká se to ovšem těch, kdo si oddělené ložnice mohou dovolit. Pokud se partneři rozhodnou pro společné spaní, může jeden z nich přitom trpět a nakonec se rozhodne proti druhému válčit a výsledkem je separace. Pocit odloučení může pak sílit v každodenním životě,“ říká.
Citlivé sdílení intimity
„Jestliže partneři spí odděleně, ale stráví deštivou neděli společně na gauči, je to něco jiného než situace toho páru, který žije v atmosféře trvalého chladu. V některých případech si partneři uvědomí, že se jejich vztah v průběhu času změnil. Vztah trvající dlouhá léta může vést k poklesu fyzické přitažlivosti a u některých již sex není nezbytným prvkem.
Je tu však také možnost dodat nových impuls sexuálnímu životu v jiných situacích. Možností je mnoho, neboť ve vztahu partnerů působí mnoho faktorů a ty se stále mění. Důležité je, aby rozhodnutí vycházelo skutečně od obou partnerů. V některých případech nepochybně hraje fyzické odloučení během noci v neprospěch sexuality a může uhasit poslední jiskérky již tak opadající vášně. Společný spánek a společné stolování jsou totiž z antropologického hlediska dva delikátní a významné momenty, protože v těch okamžicích lidé sdílejí svou intimitu a ukazuje se tu, jakou k sobě vzájemně chovají důvěru,“ dodává Jacopo Valli.
„V jedenáct hodin večer si dáme dobrou noc a odcházíme každý na své lůžko. Nemohla jsem už vydržet jeho chrápání. Než jsem se rozhodla pro oddělené ložnice, zažívala jsem peklo. V práci jsem se hroutila a únavou jsem se sotva vlekla. Teď je to rozhodně lepší, i z hlediska sexu. Jsme odpočatější a dokážeme vychutnat intimní momenty i mimo postel,“ říká jednačtyřicetiletá Sonia.
„Před spaním jsme se vždy hádali. Manžel se pak rozhodl odejít spát do jiného pokoje. Jsem z toho smutná a zmatená. Vím, že náš vztah skomírá a od té doby, co nespíme společně, je to ještě horší. Už se nesmiřujeme. Předtím jsme se sice hádali, ale pak jsme se usmířili. Dnes má strašný pocit: je mezi námi válka,“ uvádí třicetiletá Paola.
Láska bez sexu
„Jsme spolu devět let, milujeme se, ale už nemáme potřebu sexu. Tak jsme se rozhodli pro oddělené ložnice. Máme velký dům, jsme dobře situováni a můžeme si to dovolit. Jsme šťastní i bez sexu a vyhovuje nám to tak,“ vypovídá šestatřicetiletá Tecla.
„Můj partner si četl v posteli až do dvou do rána, nemohl jsem spát, protože mi šlo světlo do očí. Musím brzo vstávat, a tak jsme se rozhodli spát každý jinde. Je nám spolu dobře a intimní vztah velmi dobře funguje. Ale v noci každý sám! Pak po něm ještě víc toužím. Tak vzájemně respektujeme své požadavky a neukládáme si žádná omezení. Již tak nám jich společnost jako páru gayů ukládá až dost,“ říká třiatřicetiletý Michele, který žije se stejně starým Lucou.
