Odložené případy: kdo zabil lichváře?
Některé policejní případy mají začátek, ale schází jim konec, mají oběti, ale zatím žádného viníka. Kriminalisté v Uherském Hradišti jim říkají „pomníčky“. „Jsou odložené třeba deset dvacet let, ale to neznamená, že na nich nepracujeme,“ říká šéf hradišťské kriminálky Miroslav Bartys.
Jedním z nich je i nevyjasněná vražda z roku 1995. Ještě dnes, když pamětníci procházejí Svatováclavskou ulicí, občas si ukazují na místo vraždy. Na jedno z oken vilového domku tehdy neznámý člověk zamířil pistoli, vystřelil a v místnosti zůstal ležet František Blažíček. Byl známý tím, že půjčoval lidem peníze s vysokým úrokem a jezdili k němu z celé Moravy.
Kriminalista Bartys tehdy vraha hledal se zkušenějšími kolegy. „Vyslýchali jsme spoustu lidí, sledovali různé stopy. Nakonec jsme vyčerpali všechny možnosti, a přesto jsme nemohli nikoho obvinit,“ zavzpomínal kriminalista. Ani rok vyšetřování tak nepřinesl výsledek. Ještě delší dobu hledali místní policisté v osmdesátých letech vraha, který v automobilu unášel stopařky a pak je zabíjel. Vždycky je nabral v blízkosti buchlovských hor a končil v sousedních okresech. Patřila mezi ně třeba Eliška Semelová z Podolí u Uherského Hradiště.
Před dvaadvaceti lety se měla vdávat, tak si šla ke kadeřníkovi upravit vlasy. Domů už se ale nevrátila a později ji našli uškrcenou v řece. „Byla typově stejná jako ostatní oběti z Moravy, proto jsme ji zařadili do této série,“ doplnil vyšetřovatel Zdenek Bartošík. Řádění násilníka trvalo skoro deset let. Dodnes ho policie neodhalila.
Největší kriminální případy sledovalo celé město. Před sto lety i dnes.
S nevyřešenými případy se na Hradišťsku museli tehdejší četníci vypořádat i před osmdesáti lety. A úspěšní byli i přesto, že neměli zdaleka takové vyšetřovací metody jako dnes. Sedmička přináší příběhy, ze kterých kriminalisty mrazí ještě i po mnoha letech.
„Největší rozruch způsobil příšerný čin továrního dělníka Rudolfa Kaisera. Který 18. února sekerou zabil svou bývalou ženu Hedviku,“ píše se v hradišťské kronice z roku 1928.
Začátkem minulého století děsilo Hradišťany víc zločinců. Báli se třeba Martina Leciána. Jak jinak. Říkalo se mu totiž Postrach Moravy. Narodil se v nedalekém Uherském Ostrohu a ve svých sedmadvaceti letech měl za sebou deset vražd a sedmdesát krádeží. Většinou zastřelil četníky a příliš se tím netajil. Soudce jej okamžitě odsoudil k popravě oběšením.
Rozruch v Uherském Hradišti vzbudil ještě o několik let dřív příjezd Ladislava Tomana k místnímu soudu. „Toman si našel sobě podobného člověka, zavraždil ho, oblekl mu svůj dlouhý kabát a zmizel. Když se našla mrtvola, v první chvíli všichni mysleli, že to je on,“ popsal událost pamětník Jan Rajzl. Vychytralý zločinec chtěl obelstít pojišťovnu a z životní pojistky získat balík peněz. Místo toho putoval za mříže.
Výsměch policie
Podobně úspěšní v pátrání byli policisté i po sto letech, začátkem devadesátých let, když hledali zloděje starožitných zbraní z hradu Buchlov. Šlo o vzácné historické meče, popravčí meče, drátěnou košili z 15. století nebo plechové rukavice. Hodnota přesahovala milion korun, sběratelé by za ně ale zaplatili mnohem víc.
Kriminalisté si tehdy pozvali i senzibily, kteří říkali, že kradené věci jsou ukryté v blízkých vesnicích. To se potvrdilo a zloděje vyšetřovatelé odhalili za necelé dva měsíce. „Pachatel přišel na hrad v přestrojení, oholil si plnovous a nasadil brýle. Šel do hradu s výpravou, skryl se tam a během noci věci ukradl,“ řekl tehdy vyšetřovatel Miloslav Kuneš. Od té doby je hrad hlídaný.
Mnohem míň už se kriminalisté radovali před rokem při vyšetřování série loupežných přepadení Komerční banky. Pachatel jim unikal dvanáct měsíců. A to měli fotku z bezpečnostní kamery i nakreslenou podobiznu podle popisu svědků. Záběr s postavou muže několikrát ukazovala televize, otiskla ho nejrůznější média.
„Byl to výsměch policii. Do Uherského Brodu šel na stejné místo třikrát. Teprve počtvrté, po roce, jsme ho chytili při činu,“ prohlásil šéf kriminálky Martin Bartys. Až po zatčení policisté zjistili, že lupiče mohli dostat mnohem dřív. „Fotku z kamery jsme ukazovali jeho rodině. Ale nepoznali ho,“ dodal Bartys.
Ani rodina Zdeňka Kyněry z Bánova nevěděla, že ve volných chvilkách chodí jejich příbuzný loupit na benzinky, do sázkových kanceláří a směnáren. Na čerpací stanici do Drslavic šel před čtyřmi lety s kuklou a plynovou pistolí dokonce dvakrát během jediného týdne.
Kriminalisté šli po pachové stopě a kontrolovali i výpisy z mobilních telefonů. Důkazy byly jasné. Soudce spočítal, že měl na svědomí devětadvacet loupežných přepadení v kraji, ukradl přes milion korun a za trest bude deset a půl roku zavřený ve vězení.
Před pěti lety ženy v Hradišti strašil brutální násilník. Bil je dřevěnou palicí a něco málo přitom vždycky ukradl. Jeho hledání trvalo několik měsíců. „Dost nás ten případ strašil,“ přiznal Bartys. Když pachatele dopadli, zjistili, že před lety přepadl mladou dvojici na sídlišti.
V posledních čtrnácti letech jsou ale kriminalisté úspěšnější. Znají jména všech pětadvaceti vrahů, kteří zabíjeli v Hradišti a okolí. Většinou totiž pachatele našli mezi příbuznými a známými obětí.
