Šéfka Evropské centrální banky slibuje moderní platby, internet ale slyší digitální diktaturu

To vyvolalo vlnu nevole, navíc když už dříve Lagardeová oznámila, že významný pokrok v digitálním euru bude hotov do října letošního roku. Internet zaplavily spekulace o digitální totalitě, zákazu hotovosti, sledování transakcí, rušení transakcí za nezdravé či neekologické transakce a celá řada dalších argumentů proti.

Co ale skutečně Lagardeová řekla o digitálním euru? Podle ní geopolitická situace otevírá prostor pro „global euro moment.“ „Evropská centrální banka může také přispět k větší atraktivitě eura pro obchodování. Pracujeme na potenciálním digitálním euru a prosazujeme iniciativy na zlepšení přeshraničních plateb v eurech, které by v budoucnu mohly usnadnit mezinárodní přeshraniční transakce,“ myslí si guvernérka.

Digitální euro má být podle jejích slov prostředkem k růstu. Má zjednodušovat transakce. V minulosti ECB otevřeně mluvila i o tom, že má digitální euro potenciál konkurovat karetním gigantům Visa a Mastercard. V napjaté mezinárodní situaci někteří politici a úředníci považují za strategický zájem, aby spotřebitelé a firmy nemusely spoléhat na karetní schémata výhradně od společností z jedné země, v tomto případě ze Spojených států, které byly dlouhou dobu naším spojencem, ale doba je zkrátka velmi nejistá. Zdá se, že i kdyby mezi tyto dva giganty vstoupila nová konkurence, pravděpodobně by byla americká. Ostatně nejblíž tomu je třeba Apple, Google nebo PayPal.

Strategický transakční nástroj

ECB to chápe jako strategický a transakční nástroj. Podtrhl to už v březnu hlavní ekonom ECB Philip Lane, který ve své přednášce o digitálním euru prohlásil: „Vývoj digitálního jüanu v Číně, zkoumání platformy pro propojení digitálních iniciativ centrálních bank zemí BRICS (BRICS Bridge) a projekt mBridge, do kterého jsou zapojeny Čína, Thajsko, Hongkong a Spojené arabské emiráty, jsou příkladem toho, jak mohou digitální měny nabídnout efektivní přeshraniční platby.“ Podle něj se jedná o „jasné ukazatele pokračujícího globálního multipolárního měnového trendu“.

Digitální euro není nic jiného než účet otevřený u centrální banky. To teoreticky skutečně může být konkurencí karetním transakcím, pokud bychom si zadarmo posílali peníze z účtu na účet. Jenže okamžité platby zdarma máme už nyní a využíváme je pro nakupování online či v kamenných obchodech. Karetní schémata poskytují zjevně pořád spoustu výhod, a hlavně jsme si na ně zvykli, takže nahrazení bude velmi obtížné. Navíc je otázka, do jaké míry je v tržní ekonomice fér konkurovat soukromým společnostem z pozice centrální banky. Už jen kvůli tomu, že centrální banka nemůže zbankrotovat.

Můžeme jim to věřit?

V ECB nikdo nemluví o sledování transakcí, ostatně kdyby to chtěli dělat už nyní, tak by snadno mohli. Drtivá většina jich je digitálních. Mandát k tomu instituce nemá, nicméně ministerstvo financí a bezpečnostní složky to často dělají. Také velikosti hotovostních transakcí a někdy i jejich účel regulujeme už nyní. O zákazu hotovosti ECB rovněž nemluví a explicitně to dementuje. Digitální totalitu tedy zavádět nechce.

Můžeme jim ale věřit? Co když to jenom říkají a v pozadí toho všeho chtějí digitální totalitu? Ostatně nebylo by to poprvé, co nám politici nebo úředníci lhali. Tady už by šlo o definici konspirace, protože do projektu digitálního eura je zapojeno obrovské množství lidí z veřejné i soukromé sféry, konzultují ho s odborníky napříč Evropskou unií a mají otevřená výběrová řízení. Pokud by všichni tito zapojení lidé dobrovolně či nedobrovolně mlčeli, byla by to konspirace. 

Je určitě dobré se mít na pozoru, kdykoliv nám politici a úředníci slibují, jak vylepší něco, co firmy na trhu neumějí. Je fér nevěřit jim, že myslí na naše dobro, a předpokládat, že myslí zejména na to svoje. Je přirozené, že jim nechceme dávat do rukou nové nástroje, které nutně mít nemusejí, protože se k moci jednou můžou dostat ti, kdo je proti nám zneužijí. Nemusíme kvůli tomu ale vymýšlet konspirační teorie. Proti digitálnímu euru a CBDC lze být i bez nich.