Od dětství běhal mezi koši. I po skončení kariéry bere často Lukáš Kapaňa basketbalový míč do rukou. Stal se rozhodčím a píská nejen soutěž Olomouckého kraje, ale i nejvyšší českou ligu.
„Začínal jsem na Zoře a na druhém stupni základní školy už pak hrál za Duklu,“ popsal Kapaňa, který se ve své kariéře dostal do mládežnických reprezentačních výběrů a na dorosteneckých mistrovstvích republiky patřil k nejlepším střelcům.
Na Gymnáziu Čajkovského seděl v jedné lavici s pozdějším extraligovým hokejistou Lubomírem Korhoněm. „Měl jsem individuální plán a vedení školy mi vycházelo vstříc,“ zavzpomínal olomoucký rodák. Zlom v kariéře nastal v sezoně 1999–2000.
„Šel jsem tehdy na hostování do třetiligového Zlína a vypadalo to, že tam budu muset zůstat. Což jsem nechtěl, tak jsem se rozhodl přestat hrát,“ sdělil Kapaňa, který ale basketbalová hřiště neopustil.
Řev trenérů i tatínků
„Většina rozhodčích se rekrutuje z řad bývalých hráčů. Já jsem si za čtyři roky udělal licence na všechny soutěže, takže pískám žáky, nejvyšší domácí soutěž i Středoevropskou ligu,“ uvedl Kapaňa a upozornil na velký nedostatek basketbalových rozhodčích.
„Každý si rozmyslí, jestli chce u pískání zůstat. Než aby na sebe ve všech soutěžích nechal řvát trenéry a v mládežnických kategoriích i ambiciózní rodiče, tak jde radši od toho. Navíc finanční ohodnocení je spíš symbolické,“ vysvětlil Kapaňa, který v současnosti patří ke zkušeným rozhodčím.
Dodnes si však pamatuje na své nervózní začátky. „Měl jsem trému a bál se písknout jakýkoliv faul nebo kroky. První sezona pro mě byla hlavně o tom, naučit se pořádně fouknout do píšťalky. Vzhledem k tomu, že už pískám několik let, tak vím, co můžu kde čekat, znám už hodně trenérů i hráčů,“ shrnul Kapaňa.
