Padesát tisíc korun od města dostaly rodiny dvou školáků, které začátkem roku usmrtil padající strom. Možná to však není konečná částka.
„Je pravděpodobné, že se k této otázce ještě vrátíme,“ uvedla zlínská primátorka Irena Ondrová.
Názor, že radní „odbyli“ tragédii dvou rodin pro mnohé směšnou částkou, totiž sdílí řada osobností města i obyčejných lidí.
Čekání na verdikt soud
Emoce ještě vystupňovalo oznámení, že na památku tragické nehody radní zaplatí pomník za tři čtvrtě milionu korun.
„Radní utrácejí, a právě zaměstnanci města tragédii zřejmě způsobili svojí nedbalostí,“ říká Jan Konvičný ze Zlína.
Totéž si myslí i policisté a státní zástupce, který tři úředníky obvinil z obecného ohrožení. Jeden ze znaleckých posudků uvádí, že prohnilé kořeny stromu by poznal i student odborné školy. „Hrozí jim tři až deset let vězení. Termín hlavního líčení však ještě není daný,“ uvedl mluvčí zlínského okresního soudu Dušan Beránek.
Právě rozhodnutí soudu sehraje zřejmě v otázce případného dalšího odškodnění rodinám rozhodující roli. Pokud soud potvrdí názor žalobce a vina padne na pracovníky radnice, k problému odškodnění se radní vrátí. „Nejprve ale musí padnout pravomocný rozsudek. Jsme domluveni s oběma rodinami, že se tím hodláme zabývat,“ uvedla primátorka Ondrová, která současně upozornila, že padesát tisíc korun nebyly jediné peníze, jež město rodinám poslalo.
„Pomáháme jim také nepřímo, například formou dotace na fotbalový turnaj na počest památky chlapců. Hlavně chci ale zdůraznit, že padesát tisíc, které rodiny dostaly, není žádné odškodné. Spíš bych v tomto případě mluvila o příspěvku na důstojné rozloučení s oběma chlapci,“ dodala Irena Ondrová.
Zbytečně drahý pomník?
Emoce mezi lidmi vyvolává i cena za pomník k této tragédii. „Tři čtvrtě milionu, to je prostě silná káva,“ konstatoval zlínský nakladatel Pavel Jungmann.
Radní však kritiku odmítají. „Myslíte si, že rodiny by byly spokojenější, kdyby každá dostala půl milionu a pomník byl jen symbolický? Já to nevím a pochybuju o tom. Na jedné straně mnoho lidí říká, že hodnota lidského života je nevyčíslitelná, na straně druhé otevíráme diskusi, jestli je padesát tisíc dostačující částka,“ poznamenal radní Miroslav Šenkýř.
Lidé však argumenty radních neberou. „Kdy už začneme rozumně používat peníze? Nebo jich na magistrátu v době krize mají nadbytek?“ napsala redakci Sedmičky Dagmar Burdová. Ta přiložila vlastní návrh, jak by mohlo pietní místo vypadat. „Jako památku na lednovou tragédii bych vysadila v místě nehody dva stromy, které by nehodu symbolicky připomínaly. Sazenice by určitě tolik nestály.
U nich bych připevnila malou dřevěnou tabulku s tím, co se stalo a kdy. Peníze bych použila na výsadbu nových, zdravých stromů, aby těch pomníčků nebylo za pár let ve Zlíně víc,“ dodala Dana Burdová.
Další ze čtenářů Sedmičky Pavel Vaculík uvedl, že zřízení pietního místa mohlo počkat. „Pokud budou nakonec zaměstnanci magistrátu opravdu odsouzeni, tak bude Zlín prvním městem v republice, kde úředníci placení z našich daní nechali postavit za velké peníze památník vlastního selhání,“ konstatoval Vaculík.
Peníze životy nevrátí
Soudce Josef Holcman je v názoru opatrnější. „Nejraději bych se k tomu vůbec nevyjadřoval, taková citlivá věc by se měla řešit spíše jen mezi radnicí a poškozenými rodinami,“ uvedl Holcman.
Osobnosti města i řada čtenářů Sedmičky se v dopisech a e-mailech shodují v jednom – život dítěte nelze vyčíslit.
„Ale právě v tomto ohledu mohli radní volit jako připomínku tragédie méně okázalý způsob. Rozhodnutí zřídit pietní místo bylo určitě správné, ale stejnou službu by udělal i skromný pomníček,“ soudí Jan Konvičný.
Za pravdu mu dává i ředitel Nadace Tomáše Bati Pavel Velev. „Jestliže platí, že žádné peníze nemohou vynahradit ztrátu dítěte, tak totéž platí o památníku za jakoukoliv cenu,“ uzavřel Velev.
Co si myslíte vy? Je správné postavit památník za sedm set padesát tisíc? Mají rodiny dostat od radnice jako odškodnění více peněz? Napište na e-mail redakcezlin@mf.cz
