Odvrácená strana sójového bobu*
Rozsáhlé plantáže se v Brazílii, jež je druhým největším producentem sóji na světě hned po USA, rozkládají především ve státech Goiás, Mato Grosso a Paraná. Projíždíme vnitrozemím za doprovodu pracovníka nevládní organizace CIMI Giby a posloucháme jeho vyprávění:
„Farmáři kácejí lesy podél řek a znečišťují vodní toky. Jen se podívejte, široko daleko neuvidíte skoro žádný strom. Na polích se používají insekticidy, fungicidy a umělá hnojiva. Jedovaté látky se rozprašují letadly, takže se dostávají vzduchem i do okolí a mají nepříznivý vliv na zdraví obyvatel. Především v lednu a únoru trpí domorodci bolestmi hlavy a břicha, průjmy a zvracením. Déšť zanáší jedy do řek a voda šíří zkázu dál. Já sóju rozhodně nejím.“
„Váš pokrok, naše smrt“
Zákony má Brazílie sice kvalitní a fungují poměrně dobře na federální úrovni, postihování viníků na úrovni států ovšem pokulhává, a tak jsou mnohé pokuty často nevymahatelné. Pokud se to ale podaří, směřují peníze ze zadržené sóji k indiánům, jimž patřila půda, a částečně také na program federální vlády Boj proti hladu.
Případné peníze z pokut ale indiánům domov nevrátí. „Váš pokrok je naše smrt,“ hlásají indiáni Guarani – a mají pravdu. Kam sahá ruka farmářů, tam zmizel původní lesní porost, naopak indiánská území se zelenají hustým hávem. Podpora práva indiánů na půdu, která jim náleží po předcích, znamená tedy i ochranu životního prostředí. Někteří „bílí“ ale pohlížejí na původní obyvatele shůry, poukazují na fakt, že indiáni příliš nepracují, a tvrdí, že je mnoho země pro málo indiánů. Ti se však tradičně zabývají lovem, sběrem plodů, rybařením a výrobou uměleckých předmětů. A dokážou žít s přírodou v symbióze.
Vítězové a poražení
Giba jen smutně pokyvuje hlavou: „Indiáni byli často přesídlováni v minulém století a na jejich úrodném území vznikaly farmy. Sója přinesla velké zisky farmářům, domorodcům ale vzala půdu, zdravý vzduch a čistou vodu. A to nemluvím o genetických úpravách.“ Samozřejmě, existují i farmáři, kteří se snaží jedovatým látkám vyhnout, orientují se na zdraví prospěšnou produkci a s indiány spolupracují. Jak si ale jistě dovedete představit, drtivě vítězí ti, kteří jdou nemilosrdně za svým cílem a neberou ohled ani na životní prostředí, ani na lidské životy.
Při pohledu na krajinu bez lesů a na indiány žijící v nuzných stanech na úzkém pruhu půdy mezi silnicí a farmou, kde byl kdysi jejich domov, jímá člověka smutek. Přestože žijí v nuzných podmínkách, zachovali si aspoň veselost a vždy nás vřele uvítali. Jeden farmář si nás přijel zdálky nevraživě prohlédnout ve své drahé čtyřkolce. Vzpomněli jsme si v tu chvíli na rady brazilských přátel, abychom byli opatrní, neboť farmáři často používají proti indiánům pistolníky a nechybí ani oběti na životech. To bychom kvůli zmapování reality neradi. Chuť na sóju nás ale opravdu definitivně přešla.
Hurá na savanu
Zemědělci začali osidlovat středozápad Brazílie v 70. letech minulého století. Jen ve státě Mato Grosso bylo kvůli rozšiřování sójových plantáží do poloviny roku 2007 pokáceno 175 000 km2 amazonského pralesa a 150 000 km2 savany, což je 35 % a 42 % jejich původní rozlohy. Žije zde cca 12 000 druhů rostlin, 70 typů savců, 840 ptáků, 120 plazů a 150 obojživelníků. Brazilská savana zvaná cerrado již ztratila v celé Brazílii 80 % své původní rozlohy.
*Uznáváme názory čtenářů, které se objevily v debatě pod článkem a které připomínají, že sója je komoditou využívanou především jako krmivo pro hospodářská zvířata. Fakt, že tato informace v článku chybí, je jeho nedostatkem. Lze proto pochopit, že vegetariáni, zastánci sójových produktů či zdravé výživy vůbec považují článek za zavádějící. Zároveň je však třeba zdůraznit, že potravinářský průmysl zpracovává velké, nikoli nezanedbatelné množství této bílkovinně vydatné plodiny (sójový protein, oleje, tofu aj.). Některá hospodářská data hovoří o tom, že 90 procent veškeré sóji v Asii se zpracuje při výrobě tofu. V souvislosti s tím lze zmínit další údaj, který říká, že zhruba třetina brazilské produkce sóji jde právě do Číny. Lapidárně by se tedy dalo říci, že za trable Amazoňanů nemohou jen žrouti sójou vykrmených kotlet (jak vyplývá z tónu debaty), ale máslo (či margarín) na hlavě mají právě i hltači tofu.
