Olomouc rozkvétá a voní. Díky Floře
Třikrát do roka jsou tramvaje nacpané k prasknutí, třikrát do roka nacházejí zahrádkáři a pěstitelé v centru města ráj na zemi. Flora k Olomouci neodmyslitelně patří už pětačtyřicet let. Největší a nejstarší zahradnická výstavní akce v republice udělala z hanácké metropole město květin.
„Zajímavé je, že ta tradice nevznikla z nějakého úředního pokynu shora, ale tak, že se dalo dohromady pár zahradníků a v Rudolfově aleji uspořádali Krajskou výstavu květin,“ upozorňuje ředitel Výstaviště Flora Zdeněk Štefka. Psal se rok 1958, o dva roky později už výstava dostala přívlastek „celostátní“.
K velkému třesku došlo v roce 1967, kdy se poprvé objevil název Flora Olomouc. Už tehdy přišli organizátoři s dělením výstav na jarní, letní a podzimní etapu, což se jim podařilo zachovat dodnes. „Prvenství bylo ale víc. Šlo třeba o jedinou výstavu svého druhu v Československu, navíc s mezinárodní účastí. Zažívali jsme invazi vystavovatelů z Německa, Holandska a Dánska. Hlavně Holanďané ocenili, že je Olomouc svou polohou ve středu republiky, a tím pádem i Evropy ideální pro obchodní expanzi na východ a na jih,“ říká Štefka, který se na výstavě podílel coby architekt.
Historicky první Flora byla výjimečná i krásou. Nikoli květin, nýbrž žen. „V tom roce jsme udělali vůbec první soutěž krásy v republice, s názvem Miss Flora. Tehdy to byla úplná novinka, však mě za to na okresních výborech popotahovali, co prý to do Olomouce zatahujeme za buržoazní přežitky. Přitom holky a kytky, to jde náramně dohromady,“ podotýká Štefka.
Na novou květinovou výstavu se přišli podívat i vzácní hosté. „Na vojně v Praze jsem se spřátelil s Honzou Kubišem, bratrem zpěvačky Marty Kubišové. Díky němu se mi pak podařilo pozvat do Olomouce Helenu Vondráčkovou a Václava Neckáře,“ vzpomíná Štefka.
Premiérovou akci hostila nová centrální hala, známá dnes jako pavilon A. Podobu jí dal architekt Petr Brauner. „Zadání bylo velice obecné, takže jsem vycházel z toho, že v pavilonu bude výstava květin. Stavbu jsem pojal tak, aby sloupy připomínaly stromy a příhradové nosníky vypadaly jako větve. Byla to trochu symbolická architektura. Taky jsem chtěl propojit interiér s exteriérem, proto byl pavilon prosklený,“ popisuje Brauner. Na slavnostní otevření vzpomíná s úsměvem. „Bylo to až groteskní, jak hekticky se vše odehrávalo. Ve sklepě jsme ještě kolaudovali a nad námi už lidé přicházeli na slavnostní zahájení Flory,“ vypráví architekt.
Olomouc měla příležitost dostat se na pomyslnou mapu květinové Evropy. „Holanďané uvažovali o otevření květinové burzy, ocitli jsme se i na žebříčku Asociace zahradnických výstav v Haagu po boku Amsterdamu a Hamburku. Jenže přišel rok 1968 a vše vzalo za své. Nebyla šance dostat sem západní vystavovatele,“ vysvětluje Štefka.
Aby toho nebylo málo, brzy byla v ohrožení celá výstava. „Když jsme měli za sebou první dva ročníky Flory, přišlo nařízení od Vládního výboru pro výstavnictví. Vyskočili s tím, že na Slovensku teď mají taky výstavu Flora a není dobré, aby byly v Československu dvě květinové výstavy se stejným názvem. Rozhodli, že Flora Olomouc bude každý lichý rok a Flora Bratislava každý sudý,“ říká Štefka.
Pořadatelé začali řešit, co v sudých letech s prázdnými pavilony. „Dělali jsme tematické akce Vyznání růžím, Gladioly nebo Známky na Floře – Flora na známkách,“ vyjmenovává Štefka. Každoročně ve třech etapách mohli Floru pořádat zase až v roce 1990. Zatímco však v roce 1967 trvala Flora pětačtyřicet dnů, dnes nemá na představení těch nejkrásnějších květin a plodů ani týden.
Nejnovější jarní Flora ponese název Zahrada Hesperidek aneb Boj dobra se zlem. Motto letní etapy zatím jasné není. Stejně jako to, jak dopadne rekonstrukce výstaviště. „V srpnu začneme s opravou pavilonu A, ke kterému přibude nová administrativní budova a velké parkoviště. V druhé etapě počítáme s vybudováním nového pavilonu v sousedství Áčka,“ avizuje Brauner.
