Sovětský stroj Tu-104A začal létat ve službách Československých aerolinií v únoru 1963. Přepravil tisíce lidí. Když s ním v dubnu 1974, tedy o jedenáct let později přistával pilot na ruzyňské letiště po posledním letu z Ostravy, zbývaly do vyčerpání letové životnosti stroje pouhé tři hodiny. „Túčko“ odsloužilo, co mělo. A v Olomouci slouží dodnes. I když už ne pasažérům, ale hostům baru, který v něm vybudovali lidé z Restaurací a jídelen v roce 1976.
Než se Tupolev dostal do Olomouce, zažil chvíle slávy. „Letoun byl použitý jako rekvizita při jednom filmovém natáčení. Museli ho kvůli tomu přemalovat do barev italského dopravce Alitalia. Původní nátěr už nebyl nikdy obnoven,“ vysvětluje Zdeněk Svobodník z 1. Leteckého školního pluku, který provozuje letecké muzeum v Neředíně.
Po skončení filmové kariéry se už osud „túčka“ spojil s Olomoucí. Společnost Restaurace a jídelny ho nechala převézt na volnou plochu kousek od centra u plaveckého stadionu. Tam zůstal dodnes.
Cukrárna i vinárna
V letounu byla nejdřív cukrárna, pak noční vinárna. „Ve své době to byl lepší podnik. Kromě šatny tam byl také bar a v pilotní kabině seděl diskžokej. Chodilo se tam na diskotéky. Bylo tam narváno, scházela se tam zlatá mládež, mělo to úroveň,“ vzpomíná na osmdesátá léta Jaroslav Ploušek.
Jako noční podnik sloužil letoun v různých podobách až do konce osmdesátých let. Po krátké přestávce a změně vlastníka letadlo v roce 1990 odkoupila dvojice podnikatelů, kteří v něm bar zase zprovoznili.
Současný majitel získal letadlo před čtrnácti lety. Na bývalou slávu ale může dnes podnik jen vzpomínat. Noční bar se rozjíždí v devět večer a končí v šest ráno. „Byla jsem tam jen jednou a působilo to na mě dost opotřebovaně,“ říká třeba osmadvacetiletá Petra Kočí.
Zašlá sláva
Chátrající letadlo kousek od centra města se nelíbí ani primátorovi Martinu Novotnému. „Spousta Olomoučanů je na něj zvyklá, i když nechápu, jak může jeho provoz vyhovovat hygienickým předpisům,“ poznamenal primátor. Raději by tak stroj viděl jako exponát v leteckém muzeu.
Majitel letadla ale o ničem takovém neuvažuje. „Nemám zájem o žádný prodej. Ani do muzea ani nikomu jinému. Chci, aby tady zůstala vinárna a bar. Chystám opravy i nový nátěr,“ řekl majitel Jaromír Navrátil.
Podle odborníků je olomoucké „túčko“ raritou, protože v Česku jsou jen čtyři vyřazená dopravní letadla využívaná jinak, než jako exponáty v muzeu. Navíc stojí ve městě rekordních čtyřiatřicet let. Na letounu se však podepsal čas a chátrá. „Vzhledem k nedávnému požáru a s přihlédnutím k použitým materiálům se obávám, že už mu odzvonilo,“ míní Svobodník, který stejný stroj opravoval pro Vojenský historický ústav. Tento letoun však nebyl nikdy přístupný veřejnosti, a byl tak v lepším stavu.
Svobodník by i olomoucký Tupolev rád zachoval a nebrání se myšlence přestěhovat jej do muzea v Neředíně. Oprava by ale nebyla levná. „Rekonstrukce podobných letounů přijde na statisíce. Jen na ošetření povrchu by bylo třeba přes 260 kilogramů ochranného nátěru,“ řekl Svobodník.
Nechali byste v letadle bar, nebo byste ho přesunuli do muzea?
