V Olomouci se narodil a má ji rád. Není mu lhostejný osud města. I proto stál třiatřicetiletý Martin Horáček, další z osobností seriálu Generace 77, u zrodu občanského sdružení Krásná Olomouc. „Vzniklo z nespokojenosti. Impulsem byla přestavba kanovnické rezidence ve Wurmově ulici pro evangelickou konzervatoř. Ten dům dostal na frak,“ tvrdí Horáček.
Změna schodiště, přistavená pavlač, instalace výtahu, vybourání děr pro klimatizaci. „Necitlivé zásahy nezpůsobil nedostatek peněz, byl to zkrátka špatný projekt,“ zhodnotil stavební úpravy Horáček.
Ještě více popudilo členy nového sdružení předláždění Denisovy a Pekařské ulice. Sto let staré, léty ohlazené žulové kostky zmizely vytrhány kdesi v Německu a za sto milionů korun pokryly ulici nevhodné dlaždice. „Paradoxní je, že ručně tesaná žula je teď nově v přednádraží, ale v historickém centru jsou strojově řezané destičky, které navíc chytají špínu a je na nich vidět každý plivanec,“ řekl Horáček.
Měl pocit, že přístup k rekonstrukcím je třeba změnit. „Nebyla tady žádná platforma, která by se k tomu vyjadřovala. Nedosáhli jsme sice změny, ale není to prohra. Otevřeli jsme lidem oči a vyjádřili svůj názor,“ prohlásil historik.
Brněnské srovnání
Dnes je předsedou sdružení Krásná Olomouc historik umění Ondřej Jakubec. „Martina Horáčka znám dlouho a považuji ho za poctivého historika i člověka. Jako zakladatel sdružení se mnohokrát osobně zasazoval za ochranu a popularizaci olomouckých památek. Kolik jen rozeslal dopisů a připomínek na nejrůznější úřední místa. Pro řadu lidí je to zbytečné donkichotství. Naštěstí jej to neodrazuje a osobně doufám, že vydrží,“ uvedl Jakubec.
Před rokem se Horáček odstěhoval s manželkou kvůli práci do Brna, a získal tak větší nadhled. Do té doby žil jen v Olomouci. „Neměl jsem zkušenost s dlouhodobým pobytem jinde, ale rychle jsem si zvykl. Navíc se do Olomouce vracím pravidelně kvůli výuce a mám tady zbytek rodiny. Když je to nutné, přespím u rodičů,“ vysvětlil Horáček, který přednáší stovkám studentů.
Při návratech domů nemívá nostalgické pocity. Obě města může navíc srovnávat. „Znám názory Brňáků na Olomouc, že je to město s krásným centrem, ale že v něm zdechl pes. Já taková srovnání nemám moc rád. Brno je třikrát větší, takže tam vše musí zákonitě fungovat jinak,“ podotkl historik. Když se zamyslí, srovnání najde.
„Brno je hektičtější, ale méně malebné. U Olomouce je problém, že mluvíme o městě jenom o centru. Periferie a předměstí jsou tady strašidelné. V Brně můžete chodit po Líšni, Žabovřeskách nebo Králově Poli a nepřijde vám to jako periferie. Kdežto v Olomouci jdete na Povel, do Hodolan nebo na Nový Svět a je to úplně jiná úroveň. Je to dáno i krajinou. Brno je v podstatě v kopcích, tak i nehezkou zástavbu nahradí pohled do lesa. Kdežto v Olomouci jdete za městem po poli a přijdete akorát k obchvatu. A tím to končí,“ řekl Horáček.
Co zůstane po nás?
V Olomouci má rád architektonicky výjimečné centrum města. „Na malé ploše jsou tady koncentrované originální a výjimečné budovy. A kousek od sebe, takže nabízejí i úchvatné panoráma. Svatý Michal je jediný kostel na sever od Alp se třemi kopulemi, který připomíná byzantské chrámy.
A za ním vykukuje gotický svatý Václav. To působí až pitoreskně. S tím Brno nemůže soupeřit, centrum tam není výjimečné ani atraktivní. Půvabu ani významu Olomouce nedosahuje,“ tvrdí Horáček.
Souhlasí s ním i kolega Jakubec. „Horáčkovy názory jsou podloženy argumenty a důkladnými znalostmi, jakkoliv bývají ironicky zabroušeny,“ poznamenal Jakubec.
Horáček oceňuje v Olomouci kvalitní rekonstrukci Horního náměstí, vznik Muzea umění a přál by si, aby se město dočkalo i Středoevropského fora. „Je to skvělý nápad vzniku instituce nadstátního významu. A jsem i pro tu navrženou budovu. Ale s fasádou. Pro mě to nejsou čtyři ledničky ani pět pytlů brambor. Nevadí mi, že bude z betonu, ale že nezapadá do jemného měřítka členění Denisovy ulice. Prostě nechci, aby to působilo jako monolit,“ uvedl Horáček.
Nesmířil se naopak s podobou přednádraží, které považuje za změť chaoticky rozestavěných zastávek, velký bezradný prostor bez jakéhokoliv ohniska. „Jak může někdo za šest set milionů korun vytvořit něco tak bezradného? A do toho ten mrakodrap, co vypadá jak jeden bukurešťský hotel ze sedmdesátých let, takový Ceausescu revival,“ podivil se historik.
Těší ho, že sloup Nejsvětější Trojice je na listině UNESCO. „Je příjemné, že ve vašem městě je něco, co je z celosvětového měřítka nejzajímavější lidský výtvor. Škoda, že už v Olomouci nejsou lidé jako Václav Render, bývalý císařský privilegovaný architekt a městský kameník, který do toho dal své peníze.
Dnes máme k dispozici více peněz, ale nejsme schopni udělat nic srovnatelného. Kvůli čemu by sem jezdili turisti, kvůli čemu říkáme, že Olomouc je krásná. Po nás tady zůstane obchvat, aquapark a přednádraží,“ uzavřel Horáček.
