Omegu jsem chtěl šest let. A teď je tady
O největších hvězdách letošního Trnkobraní má jeho hlavní organizátor Zdeněk Jurásek jasno. „Pro mě je to jednoznačně maďarská Omega. Zajímavý ale bude určitě i páteční společný koncert Divokýho Billa a Čechomoru.
Mezi hlavní lákadla samozřejmě patří tradiční nedělní soutěž v pojídání švestkových knedlíků a Bolek Polívka, který na Trnkobraní přiletí oslavit narozeniny vrtulníkem,“ komentuje Jurásek letošní program festivalu.
Proč je pro vás největší hvězda právě Omega?
Omega byla v době mého mládí skutečně slavná kapela. Za socialismu to u nás byla jediná dostupná zahraniční skupina světové úrovně. Z mé generace má skoro každý doma nějaké album Omegy. O jejich koncert už usiluji asi šest let, ale podařilo se to až teď. Oni skutečně hrají jen výjimečně. Třeba v Maďarsku dělají jednou za tři roky obrovský koncert na Népstadionu v Budapešti, kam přijde třeba devadesát tisíc lidí.
Podle čeho vybíráte účinkující?
Je to dáno rozpočtem a zaměřením festivalu. Trnkobraní vždycky bylo festivalem pro co nejširší skupinu lidí, a proto se snažíme zachovat co nejnižší vstupné. Taky chceme, aby nebyl moc velký rozdíl v úrovni odpoledního a večerního programu. Naším cílem je, aby se lidé bavili celý víkend a neodešli po koncertu své oblíbené kapely.
Máte nějaký sen, koho byste chtěl na Trnkobraní jednou přivézt?
Vždycky jsem toužil angažovat Shane MacGowana s irskou kapelou Pogues. I když by to nebyl extra tahák pro široké vrstvy lidí, na Trnkobraní by se hodil. Ale sto tisíc liber bych za jejich koncert nebyl schopný dát. Ovšem taky jsme na Trnkobraní ještě neměli třeba Karla Gotta.
Loni jste museli kvůli vichřici zrušit páteční program. Nebojíte se počasí?
Dokud člověk nezažije to, co my loni, tak si myslí, že v nejhorším případě ho může na festivalu potkat pořádný slejvák. Takovým věcem se pořadatel vyhnout nedokáže. Ale jsem optimista. Doufám, že loni jsme si smůlu vybrali nadlouho dopředu.