* E15: Rozpočet 71 milionů byl nakonec dostačující?
Myslím, že to bylo naprosto optimální. Zároveň, kdybychom měli víc peněz, rozhodně víme, co s nimi udělat. Chtěl jsem, aby Ve stínu nevypadalo jako televizní inscenace.
* E15: Do koprodukce se zapojily čtyři země. Znamenalo to víc producentských zásahů a tlaků?
Znamenalo. Ale naštěstí všichni koproducenti jsou filmaři, navíc dost sofistikovaní, takže to byly zásahy k dobrému. Jsem zvyklý čelit vnějším tlakům u jakékoli tvůrčí činnosti, speciálně u reklamy. Ani u filmu mi to nevadí. Když musím obhájit své věci, alespoň si nahlas řeknu, proč je vlastně dělám.
* E15: Že budete mít polského kameramana, bylo vaše rozhodnutí, nebo producenta?
Co se týče štábu, všechno byl můj výběr. Původně jsem chtěl Pawla Edelmana, kameramana polského původu, který spolupracuje s Romanem Polanskim. Ale jemu do toho skočilo něco soukromého. Právě on mi doporučil Adama Sikoru. Agnieszka Hollandová mi ho taky doporučila jako umělce, který se hodí pro tento film. Tak jsem ho oslovil. Samozřejmě to mělo i tu logiku, že polský koproducent si kladl jako jednu z podmínek mít někoho významného v tvůrčím štábu.
* E15: Myšlenka, abyste posunul jarní premiéru a film ještě přestříhal, pak přišla od amerického producenta.
Ano, od Ehuda Bleiberga, který vlastní světová práva na Ve stínu. Když byl film dle mého názoru hotov a nedostali jsme se do Berlína, Ehud řekl, že si myslí, že je ten materiál lepší než výsledný střih. Takže nás vlastně donutil, abychom si znovu sedli do střižny. Vyhodili jsme asi patnáct minut, což je na film takové délky dost.
* E15: Co pan Bleiberg říkal na současnou verzi?
Ehud je věčně nespokojený člověk. Cítil, že jsme ten film hodně posunuli, ale on je radikální a ještě tam chtěl něco měnit. To už jsem řekl, že ne. On bude spokojený, až se Ve stínu začne prodávat.
* E15: Kolik je ve filmu postprodukce? Není tam skoro vidět.
Poměrně hodně. Dodělávané Václavské náměstí, vyměňované stěny baráků a dlažební kostky… Postprodukce se dělala v Polsku. Aby byla neviditelná, byl náš cíl.
* E15: Příběh se odehrává v roce 1953 kolem měnové reformy. Neměl jste potřebu vysvětlovat, co to přesně bylo?
Vybalancovat, do jaké míry být vysvětlující a do jaké míry by to mohlo diváka obtěžovat, byl těžký úkol. Snažil jsem se udělat film, který nebude učebnicový a naučný. Myslím, že i bez dokonalé znalosti historie vám může něco dát. Byl bych i rád, kdyby se Ve stínu stalo určitou bránou pro mladou generaci, aby si pak o té době něco vyhledala.
* E15: Závěrečný apel na diváky pohledem jedné postavy přímo do kamery vznikl jak?
Tu scénu připsal Marek Epstein až během natáčení. Chtěl jsem, aby tam byl ještě určitý dovětek. Už na zkušebních projekcích to byl velmi diskutovaný moment. Mně se líbí. Ve filmu pracujeme s tématy pravdy a boje proti nespravedlnosti, se silnými tématy. Na rozdíl od anglosaského světa, se u nás některé věci mnohem dřív označují za patos. Rozhodli jsme se, že to podstoupíme, i když to někdo neskousne. Ale když pozoruji politický vývoj v České republice, jsem přesvědčený, že zvlášť v dnešní době je takový pohled na hrdinství v naší minulosti potřeba. Svým způsobem je ten pohled také pocta jinému mému oblíbenému filmu, schválně, jestli diváci přijdou na to jakému.
* E15: Díval jste se v rámci přípravy na nějaké filmy noir?
Dívám se na ně od sedmi let. Vždycky jsem k tomuhle žánru tíhl a už jako malý jsem se rád v kině bál. Když mi bylo devět, můj oblíbený film byly Čelisti.
* E15: Proč pod závěrečnými titulky noiru z padesátých let zní moderní píseň?
Přinesl mi ji Honza Muchow a mě se moc líbila. Bral jsem ji jako určitý most k mladé generaci, a i když je instrumentálně jinde než hudba z filmu, přišlo mi, že s ním atmosféricky souvisí.
* E15: Jaké máte s filmem ambice? Už jste v médiích vyjádřil přání po oskarové nominaci.
Když se mě zeptají, jestli bych chtěl Oskara, nedokážu říct ne. O oskarových ambicích filmu začal jako první mluvit Ehud Bleiberg, logicky, Američané se na to dívají jinak. Pamatuji se, jak Miloš Forman jednou mluvil o Oskarovi. Lidi mu říkali, tak se z toho neposer, ale on věděl, jak je Oskar důležitý, že dává režisérovi svobodu k další práci. Já neříkám, že chci přímo Oskara, to by bylo hloupé, ale každé ocenění vaší práce potěší. Zároveň to ovšem pro mne není priorita. Priorita je točit filmy. To mě nejvíc baví, tam se cítím šťastný. Když se ty filmy někomu líbí, beru to jako satisfakci.
***
O oskarových ambicích snímku Ve stínu začal jako první mluvit producent Ehud Bleiberg
O autorovi| Iva Přivřelová, l Praha Autorka je spolupracovnicí redakce
