Opavané zbořili opevnění a šli bruslit
Městské hradby v období své šestisetleté existence Opavě několikrát dobře posloužily. Obranný systém se ustálil do podoby impozantních valů, zdí a tří bran a řadil Opavu mezi významné pevnosti habsburského soustátí. To se ale začátkem 19. století změnilo. „Město se v sevření hradeb nemohlo rozvíjet, a proto začal pokrokový opavský starosta Jan Josef Schössler usilovat o jejich odstranění. Neměl to snadné. Lidé jeho snahu vítali, purkmistr ale musel přesvědčit většinu radních, kteří byli proti zrušení hradeb,“ uvedl historik Dalibor Prix.
Místo zdí vyrostly parky a ledová plocha
Obavy o bezpečnost města ale postupně nebyly tak důležité. Mnohem víc Opavany trápilo, že postavené Opavu omezují a bude zaostávat za ostatními evropskými městy.
Schössler moc dobře věděl, že v zastaralé podobě s městskými hradbami se mu to nepodaří. „Opava se mezi lety 1797 a 1834 zbavovala středověkého vzezření. Starosta nechal vysazovat stromy a keře a neustále přesvědčoval městské radní o tom, jak jsou městské sady užitečné,“ přiblížila Kateřina Skalíková ze sdružení Za Opavu.
Radní ale s výsadbou nesouhlasili a hledali záminky, proč se do toho nepouštět. Vymlouvali se například na hrozící epidemii cholery. „Obávali se, že parky, které místo opevnění vzniknou, Opavany zkazí a budou se tam dít neslušné věci. Navíc hradby město bránily. Nakonec si radní alespoň vymínili, že tam, kde bude park, nevznikne žádný hostinec,“ dodala Skalíková.
Jako první padla Jaktařská brána, a díky tomu se začalo formovat dnešní náměstí Republiky a Dvořákovy sady. Druhá dominanta opavského opevnění, Ratibořská brána, ustupovala stavebnímu ruchu od roku 1798 do roku 1836.
Hodiny, které byly součástí brány, skončily v kostele svatého Vojtěcha a na místě domku písaře městské brány vyrostl jednoposchoďový obchodní dům velkoobchodníka Josefa Pohla.
Od brány se původně táhl příkop ke knížecímu zámku, který tehdejší správci využili maximálně pokrokově. Na jeho místě vybudovali jedno z největších kluzišť v Evropě, které umožňovalo bruslení až devadesát dnů v roce.
Poslední šla k zemi Zavřená brána
Na závěr zbourali dělníci hradby v okolí Hradecké brány. Poslední šla k zemi věž pojmenovaná Zavřená brána, která stála na konci dnešní Masarykovy třídy. Po opevnění zbyly jen nezasypané vodní příkopy, které v zimě zamrzaly a Opavané jim neřekli jinak než Glacis. V okolí těchto kanálů prosadil Schössler výstavbu parků. „Na zrušených valech začali Opavané vysazovat stromy a keře v roce 1834. Nejdříve se pustili do úpravy prostoru Hradecké brány. V dubnu tam zasadili první platan,“ řekla Skalíková. V parku rostl i javor, který byl významný orientační bod. „Podle pověsti rostl javor na svahu Ptačí vrch. Říkalo se mu taky ševcovský strom nebo ševcovská šibenice. Dnes už tam nestojí, ale lidé si tam často dávali schůzky,“ uzavřela Skalíková. Vděční Opavané postavili jako hold Schösslerovi dřevěný pavilon v podobě antického templu, který v novém parku vydržel až do roku 1889.
Opava měla původně tři městské brány
Historie opavského opevnění sahá až do třináctého století. Obranný účel plnil už městský příkop, který vymezoval prostor Opavy. O pár desítek let později byl už z velké části dokončený obranný systém s charakteristickými třemi branami a menší fortnou. „Gotické hradby obkroužily město v poměrně pravidelném oválu. Na západě byla Jaktařská brána, na místě dnešní Ostrožné ulice stála Hradecká brána, na severovýchodě v koutě Dolního náměstí Ratibořská brána a Mlýnská fortna na severním obvodě hradeb, poblíž dnešní Kolářské ulice,“ dodal Prix. První velkou zatěžkávací zkouškou prošly hradby v roce 1253, když odolaly ruským a polským vojskům Daniela Haličského a Vladislava Opolského. Opevnění, tak jak je známé z kreseb, začalo získávat svou podobu od začátku 16. století. „Celé šestnácté a sedmnácté století bylo pro Opavu neklidným obdobím. Její obyvatelé hradby průběžně a neustále vylepšovali. Byla to běžná součást každodenního života ve městě. V roce 1626 se Opavané vzdali Dánům, kteří opevnění výrazně posílili, a o tři roky později vybudovali impozantní valový systém,“ řekl Prix. „Hradební výstupky, na kterých operovali dělostřelci, byly ideální místo pro první útok. Kvůli jednotě a rozsahu patřilo opavské opevnění mezi nejlepší ukázky obranného stavitelství doby,“ upozornil Prix.
