Chomutov / Klotové rukávy a věčně umazaný plášť od tiskařské černi. Nebyla v Chomutově kancelář, kde by opraváře psacích strojů Ericha Felbera neznali.
Na policích v přízemí jeho bytu se tísní zaprášené psací stroje. V krabičkách jsou náhradní součástky, které už nikdo nevyrábí. To bývalo jeho království. Dílna, kde staré mašiny opravoval. Pár si jich tam nechal. Z nostalgie, sběratelské vášně, pro parádu.
Doby, kdy psací stroje byly neodmyslitelnou součástí každé kanceláře, jsou nenávratně pryč. Jejich zhruba sto padesátiletou éru vystřídaly počítače.
Téměř shodně s odchodem psacích strojů do starého železa odešel do důchodu i jejich dlouholetý chomutovský opravář. Působí to až symbolicky: před sedmi lety skončil v družstvu mechaniků, které nedlouho po jeho odchodu také ukončilo činnost.
Erich Felber patří k lidem, kteří provozovali jedno řemeslo po celý život. Vyučil se mechanikem kancelářské techniky a tu opravoval pětačtyřicet let. Psací stroje seřizoval a čistil celému okresnímu úřadu až do jeho zániku. A později také policii.
„Před třiceti lety existovala více než stovka různých značek psacích strojů. Málokdy se u nich opakovala stejná závada. Často jsme si v dílně s kolegy lámali hlavu, než jsme na to přišli. Vždycky jsme to ale nakonec opravili,“ vzpomíná na časy, kdy měsíčně přijímal i třicet zakázek.
Nejstarší psací stroje, které spravoval, byly tovární značky Adler z dvacátých let minulého století. „To byla ještě poctivá stará práce. Předválečné celokovové mašiny jsou skutečné držáky. Při pravidelné servisní údržbě chodí dodnes. Jsou ještě kvalitnější než psací stroje válečné, kde už začali používat hliník,“ vysvětluje sedmdesátiletý muž.
Ve sbírce má i počítací stroj, který v roce 1905 sestrojil Willgodt Odhner. „I ty jsem chodil opravovat. Úředníci je používali ještě v šedesátých letech. Než počítačku nahradila elektronická kalkulačka,“ zapátral v paměti.
K počítačové klávesnici by si ani za nic nesedl. „Počítače jsou mnohem dokonalejší, ale nemají takové kouzlo,“ stírá rukou prach ze své teď už starožitné adlerky. Získal ji výměnou. „Přišel jednou pán a chtěl svou adlerku opravit. Ještě ji používal. Nabídl jsem mu za ni funkční Zetu z konce čtyřicátých let,“ vybavuje si.
Vždycky nahlédne do bazaru, jestli tam neuvidí nefunkční psací stroj. „Většinou si ho koupím a opravím,“ dokazuje věrnost své profesi.
