Opravená Tugendhat: výhled k nezaplacení
Stavba rodinného sídla v Brně vyšla rodinu Tugendhatových na konci dvacátých let minulého století na tehdy těžko představitelných pět milionů. Mohli si za ně postavit třicet běžných domů. Oprava téže vily o osmdesát let později vyšla na přibližně 173 milionů korun. Za ty by dnes vyrostlo dalších čtyřicet domků. Čím to, že lidé nepřestávají do jediné vily investovat desítky milionů?
„Tak jak má Praha své baroko, Brno má nejkvalitnější stavební památky z 19. a 20. století. I proto je vila Tugendhat pro město tak významná,“ vysvětluje architektka Iveta Černá, která má vilu na starost řadu let.
Rekonstrukce slavné funkcionalistické vily trvala dva roky a podílela se na ní řada nejen českých firem, restaurátorů a designérů. Nyní vila, která byla řadu let jádrem sporu potomků majitelů vily a městských zastupitelů, konečně díky opravám a restaurátorským pracím získala nejautentičtější podobu od doby svého vzniku v roce 1930.
Nejen český unikát
Slova Černé potvrzuje i náměstek ředitele Národního památkového ústavu Zdeněk Vácha. „Z architektonického i designového hlediska se jedná o unikát, navíc se jedná o jedinou stavbu architekta Ludwiga Mies van der Rohe v Brně,“ vyzdvihuje Vácha. V Česku je vila srovnatelná jen s Müllerovou vilou v Praze, která byla postavena ve stejném roce. A proč byla rekonstrukce vily tak dlouhá a drahá?
Aby stavbaři a restaurátoři vrátili dům do třicátých let minulého století, museli při pracích používat původní technologie i materiály. „S materiály to bylo skutečně složité. Záleželo i na takových detailech, jako je technologie řezání kachliček,“ uvádí mluvčí firmy Unistav Marek Navrátil. Největším oříškem prý bylo znovuvybudování základů pravé části domu. „Ukázalo se, že pod terasou jsou základy ošizené, naši stavebníci museli základy přebudovat,“ dodává Navrátil.
Na originály neměli
Snadné to nebylo ani v interiéru vily. Jeho součástí jsou nyní nové repliky nábytku vyrobené podle původních návrhů architekta van der Rohe.
I když se dochovaly i mnohem cennější originály, které by potomci Grety a Fritze Tugendhatových rádi do vily vrátili, provozovatel na ně nenašel peníze.
„Z toho jsem nešťastná. V projektu rozhodli, že všechen nábytek vyrobí znovu. A to také udělali, ačkoliv spousta věcí je k dispozici v originále. Myslím si, že původní nábytek se stopami historie do vily patří, protože má dům živou a zajímavou historii. A bylo by špatně, kdyby návštěvník do toho domu přišel a vypadalo to, jako že se v něm nikdy nic nestalo,“ vyjádřila se Daniela Hammer-Tugendhat.
Některé kusy, které si Tugendhatovi stihli z vily odvézt, když utíkali coby židovská rodina před nacisty, jejich děti doma opatrují dodnes. „K dispozici je psací stůl mého otce, matčina postel nebo komoda. To vše jsem připravena poskytnout,“ tvrdí dcera původních majitelů. Některé ze vzácných prvků interiéru památkáři přece jen našli. Třeba část původní půlkruhové makassarové stěny, která ve vile ohraničovala jídelnu, se podařilo najít v menze brněnské právnické fakulty.
Samotná rekonstrukce zahrnovala požadavky zachování a konzervace originální stavební dispozice. A to včetně konstrukčních detailů, použitých materiálů a funkčních systémů – například vzduchotechniky, strojovny pro elektrické spouštění oken nebo kotelny. Obnovou prošla nejen budova, interiér, ale i zahrada. V historii stavby se jedná bezpochyby o nejzásadnější zásah. Podle slov stavbyvedoucího Michala Maláska je teď vila připravena na bezproblémový provoz na přibližně dalších osmdesát let.
Rezervace online
Stavbaři společně s potomky původních majitelů vilu oficiálně otevřeli ve středu 29. února. Slavnostního otevření se účastnili také restaurátoři, historikové a městští zastupitelé.
Kvůli opětovnému otevření vily zřídilo Muzeum města Brna pro návštěvníky nový rezervační systém. Spuštěn byl v únoru a podle informací mluvčího magistrátu Pavla Žáry jsou vstupenky na několik měsíců dopředu vyprodány. A to i navzdory vysokému vstupnému. Ve vile přibyla prodejna odborné literatury, badatelna studijního a dokumentačního centra vily. Novinkou je také změna v návštěvnických trasách. Nyní bude možné projít si i technické podlaží.
Vila nabídne své prostory i k soukromým rezervacím. „Hodina pronájmu domu za účelem uzavření sňatku zájemce vyjde na deset tisíc korun,“ uvedla správkyně Černá. Zájem podle ní po rekonstrukci roste, dříve o uzavírání sňatků ve vile takový zájem nebyl.
Vila jako Brno
Vila Tugendhat je unikátní nejen architekturou, kterou ve třicátých letech, kdy byla postavena, způsobila rozruch, nadčasovým interiérem nebo pokrokovými technologiemi, ale i svou historií. Dům si nechali postavit Fritz a Greta Tugendhatovi na pozemku dnešních Černých Polí.
„Pozemek a značný obnos peněz přinesla do manželství Greta, která je dostala věnem od svého otce. „Vila byla v době postavení velmi kontroverzní a vzbuzovala emoce. Hlavně kvůli zmíněné částce, kterou za dům zaplatili,“
uvedl Vácha.
Ačkoli byla vila postavena za pouhých čtrnáct měsíců od vykopání základů a Tugendhatovi se do ní stěhovali v roce 1930, mnoho si ji neužili. V roce 1938 rodina prchla před sílícím nacistickým vlivem nejprve do Švýcarska a následně do Ameriky.
Část unikátního nábytku odvezli s sebou, valná většina však zůstala ve vile. Tu roku 1939 zabralo gestapo. Hned následujícího roku postihly vilu značné škody. Z hlavního obytného prostoru zmizela zaoblená příčka z makassarského ebenu. V této době se ztratil také mobiliář a polokruhová stěna jídelny.
„Z dobových záznamů německého vojáka historikové zjistili, že fašisti všechno velmi lacino prodali. Další unikátní prvek domu, onyxovou stěnu, prý chtěli použít na náhrobní kameny,“ líčí smutné události architektonického skvostu Vácha. O další rok později už byla vila v majetku německé Říše. V této době také prodělala první zásadní stavební zásahy. Došlo ke zvýšení komína a zazdění mléčného prosklení vstupní haly a průchodu na horní terasu.
Nejvíce byl dům zničen v roce 1945 při osvobozování Brna sovětskou armádou. Ve vile se usadil jezdecký oddíl Malinovského armády. „Kromě spouštěcího okna naproti onyxové příčce zničili veškeré zasklené plochy. Nábytek použila armáda jako palivové dřevo, v domě byl koňský trus a špína,“ popisuje temné časy Vácha. Poté se zde vystřídaly taneční škola, tělocvičny a zdravotnická střediska. Vila byla uznána památkou až v roce 1963. Prvním krokem bylo zapsání do seznamu státních nemovitých kulturních památek. Předposlední rozsáhlejší rekonstrukce začala v roce 1981. Projekt obnovy vytvořil ateliér Kamila Fuchse.
Investorem byl odbor vnitřních věcí Národního výboru města Brna a stavební práce tehdy provedl Stavební podnik města Brna. Oprava byla hotová v roce 1985. Poslední rekonstrukce vilu veřejnosti uzavřela 1. ledna 2010. Zakázku na opravu získala firma Unistav. Podle odborníků jsou dva roky u takové rekonstrukce zcela opodstatněné.
I nejmladší dcera původních majitelů, Daniela Hammer-Tugendhat, v minulosti mluvila o mnohem delší době.
