Půvabná dívka v černých šatech přichází na jeviště. Nejdřív začne ladně kroužit zápěstím, pak opíše kruh celým trupem a do tónů rytmické hudby rozvlní celé tělo. Za pár okamžiků roztočí hlavu a její dlouhé černé vlasy vlají na všechny strany. Tančí skoro pět minut a pozorovatel si nejednou pomyslí, jestli není náhodou z gumy. Před jeho zraky předvádí své umění orientální tanečnice Klára Jansíková alias Daila z Liberce, která jako jedna z mála v Česku ovládá irácký folklorní tanec Kawleeya.
Tanců ale umí Daila celou řadu, a dobře. To potvrzuje i skutečnost, že před pár dny získala už počtvrté za sebou titul mistryně České republiky. „Letos jsem vlastně dvojnásobnou mistryní, protože jsem zvítězila ve dvou kategoriích. V klasickém orientálním tanci a v show belly dance,“ říká devatenáctiletá tanečnice.
Úspěchů dosahuje dívka po celém světě. Například v květnu na světové taneční olympiádě v Moskvě, která je zároveň mistrovstvím světa v tancích, svým uměním překonala i rodilé orientálky. V kategorii klasického orientálního tance obsadila sedmé místo, v show belly dance osmé a ve folklorní části získala bronzovou medaili. „Stala jsem se historicky první Češkou, která v soutěži vyšplhala tak vysoko. Mým snem je jednou ve světovém mistrovství vyhrát,“ přeje si Jansíková.
Z konkurence orientálek obavy nemá. „Nejlepší tanečnice ani zdaleka nepochází z arabských zemí. Jasně nejúspěšnější jsou z Ruska, Ukrajiny nebo Běloruska,“ vysvětluje Jansíková. Maročanky, Turkyně nebo Libanonky, kterým je orientální tanec přirozený jako součást kultury, prý zdokonalování moc nedají. Spoléhají na to, co je naučily doma. „Pak ale přijedou na soutěž a zjistí, že jejich tanec není tak efektivní, nemají ho dobře připravený a na pódiu nevynikne,“ objasňuje Jansíková.
Precizní provedení
Orientálnímu tanci propadla Daila jako dvanáctiletá. V začátcích chodila na kurzy v Liberci, později začala dojíždět na semináře k rodilým lektorům. „Většina lidí dělá tanec proto, aby se bavila, měla nějaký pohyb. Já se soustředím na tanec jako takový, preciznost provedení. A to učím i své studenty,“ líčí Jansíková. Ač je ještě studentkou střední školy, pořádá kurzy, soukromá vystoupení a jejím přáním je otevřít si vlastní školu. Nejvíc prý vděčí za podporu své mámě, která jí fandí dodnes.
Za pár týdnů mladá dívka odjíždí do Indie a v příštím roce do Egypta, kde bude pracovat jako tanečnice. „Tanec mě živí. Přece jen to není úplně levná záležitost. Vystupováním si vydělávám třeba na kostýmy, které si navrhuju a šiju sama,“ doplnila Jansíková.
