Originálních staveb je pomálu. Rozčeří jihočeské vody Rejnok?

Architektonické skvosty vznikají nejen na náměstích a v obchodních zónách. Několik z nich ukrývají i jihočeské vesnice. Například dům schovaný pod hlínu, který v zimě hřeje a v létě chladí.

Kreativitu architektů podněcují hlavně sportovní haly, nákupní centra či galerie. V ústraní daleko od pozornosti davů však často vznikají unikátní stavby, které se vymykají svou originalitou. Byť slouží jen pár lidem.

Do této kategorie se hlásí i rodinný dům na okraji Doudleb. Na první pohled nepatří mezi klasické domky, které se staví všude okolo. Jeho velká část je zabudovaná do svahu, takže střechu by lidé hledali marně. Ona tam tedy je, i když není obvyklá. Střechu tvoří tráva na svahu.

„Stavbu jsem plánoval přesně takto už od samého začátku. Projekt se nám líbil a hlavně to není energeticky tolik náročné. Celá jižní strana domu je situovaná ke sluníčku, které celý den budovu prohřívá a vytápí,“ říká spokojeně majitel domku Václav Douda.

Inspirace ze Zlína

Podle Doudy nebyl problém takový typ budovy postavit. „Ve Zlíně je postavených asi pět podobných domů. Dojeli jsme se na ně podívat a opravdu se nám to zalíbilo a sehnali jsme si hned projektanta. Ten nám pak domek nakreslil pro naše zdejší podmínky a bylo hotovo,“ doplňuje Douda.

Na severu Evropy jsou domy, které mají místo střechy trávník, zcela běžné. „Původně projekt počítal s tím, že budova bude stát v jižním svahu. Jenže tady okolo žádný takový svah nebyl, takže jsme si ho museli udělat a kus domu tak zeminou zahrnout. Porostlá střecha travou má velkou výhodu v tom, že dešťová voda zůstane tam, kde je. A za druhé má tento typ střech vynikající izolační vlastnosti. V létě se dům zbytečně nepřehřívá a v zimě nám zase neklesá teplota pod jedenadvacet stupňů,“ říká majitel doudlebského domku.

Dodává, že dům je vybavený i vzduchotechnikou či světlovody pro lepší průchod denního světla po domě. „Není to ale úplně pasivní dům, i když je nízkoenergetický. Aby byl pasivní, museli bychom mít menší okna. Chtěli jsme ho mít také trošku komfortní,“ vzpomíná Douda.

O tom, že v jihočeských zeměpisných šířkách mohou lidé podobné projekty napočítat na prstech jedné ruky, svědčí i fakt, že o dům Doudových je velký zájem.

„Už tu bylo hodně lidí. Cyklisté, kteří tudy jezdí, málem padají z kol. Takže každou chvíli barák někomu ukazuji anebo ho provádím uvnitř. Myslím si, že lidé ještě na podobný styl bydlení nejsou zvyklí,“ uzavírá s úsměvem Douda.

Lesní domek ve Včelné

Další architektonickou zajímavost může všímavý pozorovatel najít tam, kde by to čekal málokdo. Rodinný dům zhotovený převážně z kamene a dřeva se nachází pod vysílačem nad obcí Včelná u Českých Budějovic. A část zahrady je zasazená přímo do lesa, dokonce i stromy tu jakoby prorůstají jedním z přístřešků. Dům a jeho moderní vybavení zmínil ve svém pořadu o architektuře David Vávra v cyklu Šumná města.

Své o moderních trendech ve stavitelství ví architekt Jiří Střítecký, který se svým kolegou Martinem Krupauerem získal hned několik ocenění. Příkladem je cena PRESTA za obchodní komplex IGY v Českých Budějovicích.

„V jižních Čechách nechybí architektuře nic víc a nic míň, co jinde na světě. Pouze v některých případech, a to stejně i jinde na světě, se prosazuje lidská blbost. Krásným příkladem je stavba fotovoltaické elektrárny ve volné krajině. Jinak překrásnou stavbu postavil Jaromír Kročák v Soběslavi. Jde o městskou knihovnu,“ tvrdí Střítecký. Stavba spojuje starou historickou zástavbu města s moderními prvky, které tvoří především sklo.

Podle některých Jihočechů v kraji rybníků chybí ještě výraznější stopa současných trendů ve stavitelství.

Druhý Tančící dům?

„Hrozně se mi líbí Tančící dům v Praze, jak je začleněný do staré zástavby. Něco podobného, ale samozřejmě menšího, bych si dokázal představit i u nás na náměstí. Podívejte se do Brna na náměstí Svobody, moderní dům tam vypadá velice dobře,“ popisuje odvážnou myšlenku čtyřiatřicetiletý obchodní zástupce Milan Horký z jihočeské metropole.

Střítecký má na podobné úvahy svůj názor. „Nedávno jsem na přednášce dvěma stům studentům šestého ročníku architektury promítl dvě fotografi e vedle sebe. Jaromíra Jágra a architekta profesora Holého. Pak jsem se zeptal, kolik z nich kterého zná. Zatímco Jaromíra Jágra sto procent přítomných, profesora Holého nikdo. A tak je to i s vaší otázkou a odpovědí, jestli by se v Budějovicích dalo postavit něco podobného, jako je Tančící dům v Praze. Ty domy tu totiž už jsou, stejně jako v Praze. Ale lidé je nevidí, protože jim nikdo neřekl, že je to Tančící dům v Budějovicích,“ odpovídá architekt.

Další stavbou, která ovlivnila své okolí nejvíce od roku 1989, je českobudějovické autobusové nádraží spojené s obchodní částí. Mercury centrum nahradilo od roku 2006 původní autobusové nádraží u Nádražní třídy. Architekti na stavbě za téměř jednu miliardu korun spojili zrušené nádraží a nákupní prostory do jedné budovy. A právě za zmíněné řešení si architekti a stavitelé Mercury centra odnesli řadu ocenění.

Na obludu si zvykli

Unikátní řešení poslalo autobusové spoje přímo na střechu stavby. V začátcích projektu budil nápad nejen mezi obyvateli Budějovic rozpaky. „Nelíbí se mi to. Bude to děsná obluda, ale co naděláme,“ krčila rameny před více než pěti lety jedna z přihlížejících důchodkyň, která se přišla podívat, jak staré nádraží demolují bagry. Dnes si už Budějovičtí na velkou stavbu nedaleko centra zvykli.

„Nevadí mi to. Řekl bych, že je to vtipně využitý prostor. Na druhou stranu komplexy typu obchodní domy mi zase tolik neříkají. Každopádně mi to nevadí, z pohledu architektury jsem to ale nikdy neposuzoval,“ míní dvaadvacetiletý student Tadeáš Nový.

Ceny PRESTA pro stavitele získali v letech 2008 až 2010 například již zmíněná knihovna v Soběslavi či stavba nové univerzitní knihovny s pavilonem humanitních oborů a rektorátem v Českých Budějovicích, a to v kategorii občanské a průmyslové stavby.

V kategorii dopravní a ostatní inženýrské stavby si prvenství odnesla silnice R4 z Mirotic do Třebkova.

Rejnok s otazníkem

Podle některých plánů by se na jihu Čech mohla brzy objevit architektonická bomba. Tou by byla koncertní síň, kterou pro jihočeskou metropoli navrhl zesnulý architekt Jan Kaplický (na snímku). Takzvaný Rejnok, který se vymyká zažitým architektonickým konvencím, dostane místo v bývalém vojenském areálu ve Čtyřech Dvorech. O stavbu koncertní síně za dvě miliardy korun usiluje Jihočeská společnost přátel hudby. Jenže zatím není nejisté, jak dopadnou výkupy pozemků. Projekt počítá, že by Rejnok mohl za panelovými domy vyrůst do roku 2014.