Ostrava už ráno nepije. Tedy alespoň zdaleka ne tolik

Dát si v šest ráno pivo v běžné hospodě je čím dál obtížnější. Otvírací hodiny brzkým ránům přejí stále méně.Typická scénka v přívozské hospodě U Dlouhých: krátce po šesté čeká Jan Dlouhý za výčepním pultem a vyhlíží první zákazníky. Doby, kdy před šestou ráno už bušil na dveře zástup lidí, jsou nenávratně pryč.
„Tradiční otvírací dobu necháváme. Ještě pořád se to vyplatí,“ vysvětluje hospodský Dlouhý, proč zůstává podnik v tomto ohledu konzervativní. Otevřeno bývá netradičně. Od šesti ráno do osmi do večera. Až na pátky a soboty, to jsou u Dlouhých déle. „Hodně cizích lidí takovou dobu nechápe. Ale v Přívoze je v osm večer už mrtvo,“ argumentuje Dlouhý. Vzpomíná, jak ještě před dvaceti lety si řidiči tramvají skočili ráno před šichtou „na dvě“. To už dnes neexistuje. Raní klientelou se tak stávají pošťáci nebo i policisté po nočních službách. Až v šest dvacet přichází k Dlouhým první host. Po něm ještě osm raních pivařů. Číšník před muže staví pivo bez ptaní. Nedaleká šachta je už šestnáct let zavřená, koksovna ještě jede, ale návaly z ranních a nočních šichet jsou už jen vzpomínkami. „Dnes už není normální chodit takhle po ránu pít,“ ví své Dlouhý.

Horníci a žebráci

Zatímco v Přívoze se ještě pár ranních podniků takto drží, v centru je všechno jinak. Zanikla typická ranní hospoda s opavským pivem přezdívaná pro svoji rázovitost Orient v oblasti Stodolní ulice. Zmizel i veliký bufet Opera naproti divadlu tehdy Zdeňka Nejedlého. Opera otvírala v pět a tamní sýrové chlebíčky stejně jako místní výčepní věrně popisuje spisovatel Ota Filip ve svých memoárových románech.
Jako jakási vzpomínka na někdejší další slavnou raní hospodu zvanou U Husárka či U Mostu funguje dnes u Sýkorova mostu Atara bar. „Vyfáraní havíři splachují prach a prachy. Je chvíli po šesté, za Ostravou svítá. V hospodě U Mostu je o něco hustší mlha, než je venku, černoocí kopáči černého uhlí jeden přes druhého hulí, dohánějí čas směny v podzemí,“ popisuje atmosféru hospody brněnská básnířka Irena Kocí v nedávno vydané Bílé knize ostravské kulturní historie. Vše je minulost. Atara bar otevírá až v sedm ráno. „Jako první si tu chodí dát pivo sběrači šrotu, po nich přicházejí různí úředníci na něco tvrdšího před prací,“ říká barman René Balon. A dělníci? „Ti až tak po šichtě. Mají strach, že by v práci foukali,“ vysvětluje Balon.

V nevelkém baru je po ránu živo. Štamgast kuchař jménem Sváťa vzpomíná, jak všechny ty hospody ráno v Ostravě hučely. „ V šest bylo narváno, úplně mi to chybí,“ zasní se muž.
Podla Balona otevřít v sedm ráno úplně stačí „Nic už není jako kdysi,“ kýve znalecky hlavou Balon za výčepem. Pak si však na něco přece jen vzpomene. „Stále se tady ještě pijí malé panáky. To už se jinde v Ostravě ani nevidí. Malé vodce tady odjakživa říkají žebrák. Hosté na mě často křičí, ať jim ještě přinesu tři žebráky,“ směje Balon.