Ostravská poklona britskému rebelovi

desát, jenže se jich dávno nedožil. 8. prosince uplynulo právě třicet let od jeho vraždy. Zemřel, jak se na rebela jeho formátu patří: po atentátu. Johna Lennona zastřelil před jeho newyorským bytem duševně nemocný fanoušek Mark David Chapman.
„Kdyby žil déle, určitě by dál vrtal do věcí kolem sebe,“ říká Tomáš Grohregin, jeden z velkých obdivovatelů Johna Lennona. „Takže by na něj určitě někdo spáchal další atentát,“ dodává jeho kamarád, taky kytarista Jiří Tomášek zvaný Bany. „Anebo by přestal politizovat a byl by to veselý, nezatížený Lennon,“ přemýšlí Grohregin.

Syrový a pravdivý

S partou dalších ostravských muzikantů uspořádali 14. prosince britskému zpěvákovi k jeho dvojitému výročí vzpomínkový koncert v Parníku. Vybrali výhradně Lennonovy sólové věci. „Beatles znají všichni, ale jeho samostatné věci tolik ne. Ale podle nás to jsou zásadní skladby,“ povídá další z muzikantů Ondřej Sedlecký.
Všichni tři se shodnou: Lennon je pro ně zásadní a výjimečný. „Ve dvanácti třinácti jsem objevil Beatles a ruku v ruce s nimi i Lennona. Dlouho mi byl bližší McCartney, který útočí svou jednoduchostí a hravostí na první signální soustavu. Mnohem později jsem si začal uvědomovat přidanou hodnotu, kterou mají Lennonovy skladby. Jeho písničky jsou syrové, ale je v nich obrovská pravda,“ povídá Sedlecký.
Tomáš Grohregin se kvůli Lennonovi dal na angličtinu. „Doma jsem si zpíval Beatles a nahrával se při tom. Rozčilovalo mě, že moje angličtina nezní jako ta jejich,“ vypráví původem Východoslovák, který angličtinu v Ostravě vystudoval.
Rád by zažil dobu, kdy Lennon ještě žil a tvořil. „Dnes už se na nikoho tolik nečeká, až vydá album. Bral drogy, nebyl to světec, ale ani podrazák,“ říká Grohregin.
Jiří Tomášek by se ze všeho nejradši podíval s Lennonem do studia. „Ty nahrávky mají obrovské kouzlo. Jsou překvapivé. Muselo tam lítat spousta nápadů,“ představuje si.
A jeho kamarád Ondřej Sedlecký by se chtěl Lennona zeptat, co přesně dělal během takzvaného Zapomenutého víkendu. „Jednoho dne odešel ráno z domu koupit noviny a vrátil se za dva roky. Mezitím žil nevázaným životem v L.A. Muselo to být divoké období,“ usmívá se Sedlecký.