Vyhlášení československého státu 28. října 1918 znamenalo v Ostravě konec dvojhlavých orlů. Byl u toho i herec Oldřich Nový.
Čeština, němčina, polština i židovský jazyk jidiš zněly před dvaadevadesáti lety, kdy vznikala Československá republika, průmyslovou Ostravou. Město mělo v Rakousku-Uhersku veliký význam. „Ostrava byla v roce 1918 průmyslové centrum monarchie,“ říká ředitelka ostravského archivu Blažena Przybylová.
Zácpy už v roce 1918
Ostravané žili bohatým společenským životem. Lidé chodili na plesy, dámy z lepší společnosti si jezdily pro šaty až do Vídně. Sokolové pořádali výlety do okolí, u řeky Odry fungovaly četné veslařské kluby. Svůj spolkový dům měli Češi, Němci i Poláci. V Moravské Ostravě žilo asi čtyřicet tisíc obyvatel. Okolní čtvrti k ní ještě nepatřily. Už tehdy, podobně jako dnes, trápily Ostravany dopravní zácpy. Tehdejší noviny zaznamenávají stížnosti polského ředitele dolu Jindřich Františka Brzezowského, že Přívoz připomíná zakázané čínské město. U železničních tratí chyběly podjezdy a závory na přejezdech přes frýdlantskou i bohumínskou trať byly neustále spuštěné. Povozy tak musely dlouho čekat, než se jim podařilo vůbec dráhu překonat. „Brzezowski velmi dlouho bojoval o stavbu podjezdů. Podařilo se mu to až za republiky po roce 1918,“ konstatuje Przybylová.
Při četbě tehdejších novin zaujmou především inzeráty, které dokazují, že lidé se až tak nemění. Pojišťovny lákají do svých služeb „zástupce, kteří jsou u venkovského lidu dobře zavedeni“, Přívozská cihelna Glassner přijímala dělníky a dělnice „na práci při vysoké mzdě“. Bio Slavíč v Mariánských Horách lákalo návštěvníky na film Mája bez závoje – napínavé indické drama o pěti dějstvích.
První to věděl Knotek
Že se blíží konec habsburské monarchie, lidé čekali. Kdy a jak se taková věc stane, ale nevěděl nikdo. Podle Przybylové nejspíše prvním, kdo se 28. října 1918 v Ostravě dozvěděl o vzniku samostatného státu, byl šéfredaktor Moravskoslezského deníku Ladislav Knotek. Prostě zavolal odpoledne zpravodaji listu do Vídně a ten mu horkou novinku řekl. „Byl to jistě nejsilnější dojem mého života. Neotálel jsem ani okamžik. Narazil jsem si klobouk a letěl na Slezskou Ostravu,“ popisuje Knotek ve svých pamětech. Na Slezskou spěchal z jednoduchého důvodu. Zasedaly tam tehdejší špičky české politiky ve městě. Společnost se pak přesunula do oblíbené kavárny Slavia na dnešní Hollarově ulici. Tam propukly oslavy. Němci, kteří byli ve vedení města, předali úřad bez velkých protestů. Násilí neovládlo ani ulice Ostravy. A to přesto, že k nejbohatším ve městě patřila právě německá menšina.
Radost z nově založeného státu odnesly symboly starého Rakouska. „Utvořily se skupiny, které čistily Ostravu od viditelných znamení poroby,“ vzpomíná Knotek.
Lidé shazovali ze střech domů nejrůznější sochy dvojhlavých orlů – symbolů monarchie. „Orlové rakouští byli sbíráni a topeni v kalných vodách Ostravice,“ popisuje novinář Knotek.
Po říjnu 1918 okamžitě ochladl zájem českých rodičů posílat děti do německých škol. Dříve je k tomu nutili jejich němečtí zaměstnavatelé. Historik Karel Jiřík v Dějinách Ostravy říká, že do českých škol přešlo po převratu z německých škol hned několik tisíc dětí. V Kunčičkách museli školu s pěti třídami pro nedostatek německých žáků úplně zrušit.
Vzpomíná Oldřich Nový
Vznik samostatného Československého státu oslavil v Ostravě herec Oldřich Nový, později nezapomenutelný filmový Valentin Dobrotivý. Zrovna v tu dobu krátce, jako ještě ani ne dvacetiletý mladík, působil v operetě ostravského Českého divadla. Nový vzpomíná na budovu na dnešním Masarykově náměstí, kde je knihkupectví Academia a dříve tam bývala kavárna Praha. V roce 1918 však nesla jméno Habsburg. Nový ještě se třemi dalšími kolegy z divadla rozhodli, že německý nápis z balkonu odstraní. „Jali jsme se ručně odstraňovat ten provokační název,“ popisuje herec. Ovšem připletl se k tomu kavárník, kterého Nový popisuje jako hodného člověka, jenž dával hercům na dluh a s placením čekal až do gáže. „Přiběhl celý sinalý a hrozně prosil, abychom Habsburga házeli dolů šetrně, že ho to stálo nekřesťanské peníze a možná že se z toho dá něco zachránit,“ popisuje Nový. Dole tak kavárník chytal s personálem padající písmena do ubrusu. „Myslím, podle pozdějšího nápisu Praha, že přece jen zachránil tři písmena,“ vzpomíná Nový. Mladého herce tehdejší atmosféra dojímala. „Snad nikdy předtím neplály tak nádherně ohně na haldách, jak v těch památných nocích,“ píše Nový.
