Otec mi četl pohádky, říká dcera Jaromíra Funkeho

Na fotografa Jaromíra Funkeho vzpomíná jeho dcera Miroslava Rupešová.

Jaromír Funke je společně s Josefem Sudkem považovaný za jednoho z největších fotografů dvacátého století.

Jména obou slavných osobností, které se narodily ještě v devatenáctém století, ale výrazně ovlivnily především meziválečnou fotografickou avantgardu, jsou spojené s Kolínem.
Jaromír Funke se narodil 1. srpna 1896 ve vesnici Skuteč u Kolína. V době dospívání vyrůstal v Kolíně.

Oba fotografové, Funke i Sudek, se v Kolíně setkali a společně se zapsali do dějin fotografie mezi světovými válkami.

Funkeho dcera Miroslava Rupešová je, ač už v důchodu, poradkyní ředitele Státní technické knihovny v Praze, kterou sama řídila v letech 1990 až 1996. Dlouhodobě se zabývá zaváděním nových informačních technologií do knihovnické praxe a změnami role knihoven v moderním světě.

Jaké jsou vaše vzpomínky na Jaromíra Funkeho, vašeho otce a slavného fotografa?

Otec zemřel, když jsem byla malá. Odpovědi nejen na tuto otázku, ale na mnoho dalších tak mohu většinou jen poskládat například z vyprávění a vzpomínek přátel a lidí, kteří ho znali. Mnoho si odvozuji také z písemností, které mi po otci zůstaly. Nejvíc se ale snažím pochopit z jeho díla jak fotografického, tak teoretického. Díky tomu se pokouším vytvářet a dotvářet svůj subjektivní vztah k němu.

Takže na otce nemáte žádné konkrétní vzpomínky?

Samozřejmě, že mi zůstaly na tatínka základní dětské vzpomínky. Na to, jak mi četl pohádky nebo hrál loutkové divadlo. Vzpomínám na tatínka, u kterého jsem občas sedávala v temné komoře a sledovala jeho tajemné počínání. A také na to, jak jsem s ním jezdila do Kolína navštěvovat dědečka a babičku.

Jaký byl podle vás vztah otce ke Kolínu?

Myslím si, že Kolín byl pro mého otce důležitý. Bylo to město, kde se sice nenarodil, ale ve kterém vyrůstal, prožil léta dospívání a rozhodování. Léta měnících se osudů země. Město, ve kterém našel několik celoživotních přátel a do kterého se stále vracel jako domů. Intimní a zároveň poučený vztah ke Kolínu lze sledovat v jeho fotografické tvorbě.

Jak se to projevovalo v jeho fotografické tvorbě?

Kolín byl jeho celoživotním motivem, od začátku dvacátých let až do jeho náhlé smrti těsně před koncem války. Kolín nebyl pouze objektem jeho fotografií města, krajiny nebo architektury. Zároveň mu poskytl například dlouhou řadu inspirací.

Můžete říct, pro která díla se Jaromír Funke nechal inspirovat Kolínem?

Hledal ji v městě jako takovém pro dnes světoznámé obrazy z cyklů Čas trvá nebo Země nenasycená. Málo se ví, že v Kolíně vznikly i ve své době novátorské kompozice a abstraktní fotografie. Od matky vím, že s Kolínem spojoval i své plány do poválečných let.

Věnujete se také fotografování?

Ne. Snažím se ovšem vnímat a chápat fotografie a také teoretická díla mého otce.

Těší vás, že se v Kolíně, tedy ve Funkeho městě, koná už osmým rokem fotografický festival?

Samozřejmě, že mě to velmi těší. Považuji za nesmírně důležité pořádat podobný festival. Umožňuje totiž posoudit nejen domácí a částečně i zahraniční tvorbu. Je na něm možné seznámit se současným děním a trendy, ale umožňuje i neformální setkání tvůrců s diváky.

Proč je správným místem pro jeho pořádání právě Kolín? Proč ne třeba Praha, kde je víc možností, výstavních prostor?

Myslím si, že pořádáním festivalu v Kolíně se podařilo zdůraznit význam tohoto města pro vývoj české fotografie. Vždyť se tam sešli tři z nejznámějších fotografických tvůrců. Tedy Sudek, Wiškovský a Funke. Velmi si vážím pojmenování tohoto festivalu Funkeho jménem. Název festivalu nejenže spojuje fotografa Funkeho s jeho městem a je výrazem uznání jeho díla fotografického, teoretického i pedagogického. Může být chápaný i jako symbol hledačství, které bylo pro Funkeho typické a které by mělo doprovázet každého tvůrce.

Chtěla byste pořadatelům festivalu něco vzkázat?

Že si organizátorek festivalu vážím. Není to jednoduché věnovat se vedle vlastní tvůrčí práce a péče o rodinu jeho organizaci.